Informace o neveřejných akcích a aktivitách řádných členů naleznete i v sekci SDC Šumaváček (klubová činnost), podsekci Aktuality z naší činnosti.
 
Milí čtenáři! Je to trochu paradox - čím více akcí pořádáme, tím méně se jich objevuje zde. Je to tím, že pořádání akcí zabírá čím dál, tím více času a já zkrátka nestíhám. Postupně sem však všechny aktivity doplním zpětně. Děkuji za pochopení. Míra Procházka.
 
3. Summer SD Party, klubový večer a letní soustředění

Letošní letní taneční soustředění bylo trochu neobvyklé. Především kratší. Hlavní důvody byly dva. Jednak jsme měli v klubu menší děti, které nebyly příliš aktivní, co se týče návštěv víkendových (či ještě delších) akcí. Jednak jsme dostali přibližně čtvrtinovou dotaci, než jakou jsme očekávali a tudíž uhradit vše potřebné na obvyklé dvoutýdenní soustředění nebylo reálné. A tak jsme letošní soustřední scucli na víkendovou akci. Neuspořádat pravidelný klubový večer, kam jezdí řada zahraničních tanečníků, by však byla škoda. A nedopřát nejzkušenějším a aktivním tanečnicím Šumaváčku víkend plný vyšších levelů, to by mi také bylo líto.

Jako každoročně jsme si pozvali hostujícího lektora Davida „Medvěda“ Dvořáka. Ten calleroval (vyučoval) moderní square dancing, zatímco já se tanečníkům věnoval v blocích tradičních country tanců. Nechyběly ani odpočinkové výlety.

A bylo to báječné. Užili si tanečníci i lektoři (z Loučovic, Vyššího Brodu, Prahy, Přerova, Hluboké, Vídně, Salzburku, Augsburgu i z řady jiných míst). Skutečnost, že mnozí se na naše akce vracejí pravidelně (a my ji účast oplácíme na jejich akcích či klubových večerech) je přinejmenším příjemná.

Nahoře: Mladí zemědělci se zúčastnili při přípravách akce jako brigádníci.

Dole: David "Medvěd" Dvořák v akci.

Úplně dole: Jitka, jedna z tanečnic Šumaváčku, si akci užívala.

 

Břeclav 4.-6.11.2016

 

„Je nás víc, než loni…“, zpívá Žalman v jedné své písničce. A mně se její slova vybavila, když jsem si prohlédl registrační arch letošní Břeclavi. Díky vstřícnosti paní ředitelky Krystíkové, která nad námi drží ochrannou ruku, čehož si velmi vážím jsme po roce opět v Břeclavi. Přibylo souborů, které se zúčastnily.

Vyjíždíme hned po ránu, nabíráme Honzu Valentu a za chvíli jsme na místě. Seznamujeme s novým panem školníkem, pan Sichra šel do předčasného důchodu. Vyjasňujeme si systém, jakým jsme ve škole fungovali, nový pan školník si díky naší akci rozšíří obzory o možnost dálkového ovládání topení přes telefonní službu na dispečinku teplárny, prozkoumá řadu klíčů. Nová paní uklízečka je stejně vstřícná jako byla paní Karašínská a po ní další uklízečky.

Sehnat na podzim na jižní Moravě je tradičně velký problém. Ani v Albertu ani Bille nebyl ani hrozének, až v Penny objevujeme posledních pár ušmudlaných kousků. Po pečlivé selekci z nich dáváme dohromady použitelnou hromádku. Bylo by hloupé na soutěži „O Moravský hrozének“ rozdávat vítězům třeba mandarinky. Dost na tom, že „Moravský“ hrozének připutoval odkudsi ze Španělska.

Užívám si výuky, nejprve country, pak současně s Honzou vyučujícím clogging mám úvodní lekce square dancingu v druhé hale. V sobotu Honzovi přenechávám moderování soutěže a byl to skvělý nápad. Byl vtipný, flexibilní, myslím, že se i přes lehké impertinence jeho výstup líbil. A já mohl celou soutěž jenom pouštět CD a (nejen) hlasivky nechat odpočívat.

V neděli balíme, jsem rád za spoustu pomocných rukou při odnášení hromady aparatury a uvítám i Honzovu nabídku na řízení. Cestou se nemůžeme nestavit v našem oblíbeném sklípku pro trochu burčáku a ve Valticích pro víno.

Myslím, že se akce vydařila ku spokojenosti všech.

26. CSDCTS 22.-24.4.2016

Přípravy letošního CSDCTS probíhaly letos neuvěřitelně hladce. Žádné extra zádrhele, nikdo z lektorů či pořadatelů neodřekl účast, v termínu před uzávěrkou se hlásily soubory v dostatečném počtu a tak jsme ve čtvrtek před akcí odjížděli do Tábora s pocitem, že zatím pohoda.

V pátek se od rána sjíždějí pořadatelé, odpoledne lektoři a přípravy jdou pěkně od ruky a úderem půl sedmé se začíná tančit.

Protože v době, kdy již bylo tanečníkům oznámeno, že se bude tančit ve čtyřech halách, došlo k pronajmutí jedné z tělocvičen nějakým sportovcům a ti si do ní instalovali speciální podlahu, použili jsme jako náhradní prostor vestibul školy – nechtěl jsem avizované čtyři haly rušit. Jelikož je malý, dali jsme do něj speciální program pro taneční fajnšmekry, jako například waltz a valčík v country tancích. S tím, že do letáčku byl u přihlášky list programu, do kterého si měli tanečníci napsat, v jakém množství se na ten který seminář chystají (nezávazně a předběžně), abychom eventuálně mohli některé semináře přehodit z jedné haly do jiné, podle velikosti a podle předběžného počtu zájemců. Na můj páteční druhý seminář se však nepřihlásil nikdo, zatímco na Medvěda ve stejné době asi třicet lidí. Tak jsme si to vyměnili – Medvěd šel do tělocvičny, já do vestibulu. Jaké bylo moje překvapení, když před začátkem mojí lekce bylo ve vestibulu přes sedmdesát tanečníků – to bylo bez šance. Požádal jsem je, aby ti, kteří se nepřihlásili na tuto lekci (co byli všichni) se přesunuli na jiný seminář. Zůstalo asi 40-50 tanečníků, což už se dalo prostorově zvládnout. Tady bylo názorně vidět, jak důležité je číst letáčky pozorně a jak lze pečlivým vyplněním přihlášky pomoci ke zdárnému průběhu akce.

Děti ze Šumaváčku byly z navštívených lekcí nadšené. A o to větší radost jsem měl, když mi stejné nadšení během akce i po ní tlumočili i vedoucí souborů. Ivan Bartůněk, David „Medvěd“ Dvořák, po několika letech opět Jitka Bonušová, ze Slovenska Silvia „Sliffka“ Schmidtová, opět s dcerami Luckou a Žofkou i já, Míra Procházka jsme si užívali výuku téměř dvou set padesáti malých i velkých tanečníků. Děti si mohly zatančit nejen tradiční country tance či square dancing, ale i line dance (Medvěd si speciálně na CSDCTS připravil zcela nové choreografie), procvičovaly (a učily se) pod vedením Sliffky skotský step, zdokonalily se v technice mexických, skotských, českých i slovenských lidových tanců. Absolvovaly lekce pohybové průpravy. Nechyběly ani lekce couple dance. Vrcholem byl nedělní seminář lidových tanců různých národů, kdy Sliffka s dcerami učila tance z Indie, Srbska, Rumunska a Anglie.

Nahoře: Procházkovi a dobrá duše školy - pan školník Luboš Pršala.

Sobotní soutěž byla skvělá. A pohodová. Alespoň na mne tak působila. Choreografie byly mnohdy na velmi vysoké úrovni, určitě bylo nač koukat. Letos se mi povedlo vybrat obzvlášť pěkné a velké poháry – zvlášť pro kategorii „tradiční country“ jsem vybral extra velké. Jednak mám pro ni slabost, jednak v mladších byla nejobsazenější ze všech kategorií a tak si vítězové tu parádu zasloužili.

Ač bych se jakožto pořadatel měl vyvarovat subjektivních hodnocení, myslím, že se akce velmi vydařila (i podle ohlasů účastníků). Zcela neskromně si troufnu říci, že skladba programu byla velmi dobrá – několikrát jsem zalitoval, že jsem za mikrofonem a nemohu si jít zatancovat do jiných hal.

 

A tak nezbývá, než se těšit na 27. ročník CSDCTS, který proběhne opět v Táboře a to v termínu 21.-23. dubna 2017.

 

 

Všechovice 22.-24.1.2016
Po roční odmlce jsme opět ve Všechovicích, abychom si kromě country tancování a square dancingu užili také trochu svižnějšího pohybu při cloggingu s Honzou Valentou. Víkend začíná sladkým zážitkem - návštěvou firmy Nestle (kdysi Sfinx), konkrétně podnikové prodejny. Za nepatrné ceny zde prodávají nestandardní (leč chuťově bezvadné) výrobky. Řádně vybavení krabicemi sladkostí míříme do Všechovic.
Letos se na akci spojenou se soutěží O MORAVSKÝ COUNTRY POHÁREK sjelo méně souborů, než obvykle. Je to trochu paradox - ještě nedávno mnozí naléhali, abych tuto akci přeložil z května na začátek roku, že by jim to vyhovovalo víc - když jsem vyhověl, nepřijeli. Ale tuto zkušenost jsem udělal již vícekrát - snaha přizpůsobit se požadavkům tanečníků má často negativní dopad.
Akce však byla skvělá. Zázemí poskytované vstřícnou Irenou Kývalovou opět nemělo chybu. Tanečníci báječní. A vystoupení, která jsme měli možnost shlédnout na soutěži rozhodně patřila ke koukatelným.
 
Pohodové Party Břeclav 19.-21.6.2015
Byl to skvělý víkend. Zatančilijsme si Line Dance s Medvědem, taktéž na square dancing zbyl čas. Country tance s Mírou. A protože jsme do Břeclavi vyráželi již ve středu, mnohem více se dočtete a více fotek naleznete v sekci "SDC Šumaváček (klubová činnost)" a to v její podsekci "Aktuality z naší činnosti". Uvidíte, že nejenom víkendové party bylo pohodové, ale celých pět dní.
Pohodové Party Tábor 5.-7.6.2015

Je pátého června a sedm tanečnic Šumaváčku plus já vyjíždíme směr Tábor. Půl roku plánovaná akce nazvaná „Pohodové party“ začne za pár hodin. Holky se těší hlavně na line dance s Medvědem, tedy Davidem Dvořákem. Odjezd je v půl osmé, při nakládání do auta si holky užívají záporných odpovědí, když kolemjdoucí spolužačky vznáší dotazy jako: „Klárko, Sabčo, jdeš do školy?“ a podobně.

O pár chvil později již nabíráme holky v Brodě a společně se vydáváme na cestu. Netrvá to dlouho a jsme na Červené Lhotě. Protože jsem tam již byl, je mi jasné, že zámek, na kterém se natáčela nejedna pohádka, se bude holkám líbit. Nemýlil jsem se. Nejen úžasný exteriér červeně natřeného zámku postaveného na skále uprostřed rybníka, ale i bohatě vybavené interiéry holky nadchly.

Přichází čas na první překvapení. Povozíme se na lodičkách! Půjčujeme si dvě pramice, na jedné jsem já, Kristinka, Klárka a Jitka, na druhé Milča, Sabča, Eliška a Jolanka. První sestavě nedělá plavba žádný problém. Druhá lodní posádka, kterou zpovzdálí pobaveně pozorujeme, má zpočátku nejasnosti v tom, kterým veslem jak zabrat, aby se loď dala do pohybu, navíc pokud možno správným směrem. Ale na  vše brzy přijdou, a tak si užíváme okružní plavby kolem zámku.

Po příjezdu nás vítá šolník Luboš odpočívající ve stínu smrku. Po krátkém odpočinku, kdy si některé holky hrají s míčem, vynosíme věci z auta a za chvíli jdeme tančit.

Tancování je skvělé. Jsou zde sice jen dvě taneční skupiny, ale to vůbec nevadí. Tančíme složitější tanečky a holky si užívají line a square s Medvědem. Ten přijel i přes zdravotní obtíže, nakonec se domlouváme, že sobotní program zkrátíme a Medvěd odjíždí. V tom vedru, které bylo, by se stejně nedalo tancovat déle.

Jdeme na hřiště a blbneme tam přes dvě hodiny. Přesněji – navštívili jsme jich víc, jsou tady docela blízko sebe.

Druhý den si chvilku zatancujeme, sbalíme a jedeme domů. Další překvapení  je písečný přesyp u Vlkova. Rezervace plná vzácných rostlinek i zvířátek o rozloze necelého hektaru je sice zajímavá, ale v tom vedru se holky jen třesou na zatopenou pískovnu v těsné blízkosti, aby si v ní smočily nohy. I já vlezu do vody a to je co říct!

Kousek za Veselí nevěřím svým očím. „Holky, koukejte, tornádo!“ Válec o průměru 4 – 6 metrů děsně rychle rotuje nad nově budovanou dálnicí a vcucává spoustu hlíny. Již jsem pár malých tornád u nás viděl, jedno velké v Řecku, ale tohle byl na naše poměry fakt macek. Přibrzdím, zanalyzuji jeho směr a usoudím, že nejlepší bude pěkně přišlápnout plyn. Ve zpětném zrcátku pak pozoruji, jak začíná slábnout a když se dostane nad silnici, auta již neohrozí.

Pak už se jenom zastavit v "Budějcích" pro nanuka a báječný víkend pomalu končí.
 
Chybí Vám tady povídání z CSDCTS? Nezoufejte, přijde čas, objeví se (Fotky najdete v sekci "Fotogalerie".)
Díky za trpělivost! Míra Procházka.
 
Loučovice 10.-11.4.2015
Jako každoročně čeká nás v dubnu malá taneční akce v Loučovicích. Malá počtem tanečníků, ale důležitá svým významem. Děti se naučí v malém počtu spoustu novinek. Protože pravidelně přicházejí i hodně pokročilí tanečníci (či spíše tanečnice), jde výuka pěkně kupředu. Letos jsem nově zařadil novinku, kterou běžně používám na seminářích pro pedagogy či pro vedoucí - posezení u videa a ukázky z různých tanečních směrů či z taneční historie. Bylo to moc fajn, posedět, pokoukat i si popovídat. A pak si zkusit zatancovat taneček z té oblasti, o které jsme si předchozí půlhodinku povídali. Určitě příště opět video zařadíme.
Libochovice 28.-29.3.2015
Původně měl v tomto termínu probíhat seminář v Prackovicích. Zastupitelstvo však na tanečky neuvolnilo peníze a tak mi paní psala, že musí akci zrušit. Nadšený jsem z toho nebyl, ale co člověk nadělá. Jen za pár hodin nato se však ozval telefon, zda bych nejel do stejného regionu, konkrétně do Libochovic, učit klienty chráněného bydlení z Litoměřic a okolí. Byla to výzva. S takto handicapovanými tanečníky jsem sice již párkrát pracoval, ale dvoudenní seminář s nimi, to bylo pro mne přeci jenom něco nového. A tak jsem v sobotu nad ránem vyrazil. Někteří tanečníci byli bez problémů, u jiných se postižení projevovalo výrazněji a činily jim problém i nejzákladnější figury. Díky spoustě paní asistentek však šla výuka nejjednodušších tanečků dobře kupředu a tak v neděli odpoledne, kdy jsem z Libochovic odjížděl, měli všichni nejen dobrou náladu, ale i základy country tanců. Pro mne to byla skvělá zkušenost a klidně bych do podobné akce šel znova.
 
 
123. RDP Střelice u Brna 13.-15.3.2015
Akce ve Střelicích se vydařila stejně jako vždy. Báječná atmosféra při tancování tradičních country tanců i jednoho složitějšího tanečku skotského provázela celý víkend. Příjemné bylo i páteční noční tancování mimo program, kdy se na parketu sešli dospěláci, šikovné nespavé děti a tančilo se až do soboty. V sobotu večer předvedly zúčastněné soubory svá předtančení.
122. RDP Tábor 6.-8.3.2015
Po zimní přestávce jsem se do Tábora těšil. Sice jsem byl zvědavý, co udělají netrénované hlasivky, zatěžované jen poslední dva měsíce na kroužku, ale zvládly víkend skvěle - a to jsem byl u mikrofonu v nepřetržité permanenci. Když jsem neučil country, tak jsem učil skotské tance a když měl Honza Valenta - druhý lektor této akce - bloky cloggingu, calleroval jsem square. Z Brodu a Loučovic nás přijelo 12, protože Žižkovi jeli autem, snadno jsme se vešli do druhého a vyjeli. "Čím akci zpestřit, když už jedeme autem?", napadlo mě. Rád s dětmi navštěvuji zajímavá místa a jelikož v Táboře mají současné děti okouknutou většinu zajímavostí, byl jsem rád, že jedeme autem a mohu jim dopřát zajímavé poznání cestou. Dlouho jsem přemýšlet nemusel. Tam, kam jsem děti tentokrát chtěl vzít, jsem je chtěl vzít již dlouho, protože se mi tam vždy líbilo. Spousta interaktivních modelů, počítačových simulací, promítání normálních i 3D filmů. Do poslední chvíle děti netušily, kam pojedeme.
Na parketu byly skvělé. tančili jsme všechno možné, na square jsme lehce koketovali i s A2 v boxu. Po obědě jsme se byli vyblbnout na hřišti a přišli jsme na jiné, než taneční myšlenky. Soutěž byla krátká, ale pěkná. Johanka s přehledem vyhrála kategorii Wheelchair. Jako chodící tanečnice jí asistovala Klárka. Prestižní Cenu pana školníka si odvezl soubor Country Little Stars.
No a cesta zpět? Po třičtvrtě hodině jízdy Klárka zvolala: "Temelín!", byla to reakce na intenzivní přemýšlení o tom, kam bychom mohli jít za slíbeným překvapením. A měla pravdu. Skvěle udělané infocentrum se dětem líbilo, pochopitelně nejlepší byla mlžná komora. Vidět stopy po alfa, beta i gama částicích se jen tak nepoštěstí.
A úplný závěr patřil rozvozu dětí - první zastávka byla u Julči a tam následovalo půlhodinové mazlení s pětidenními štěňátky, která se jim v úterý narodila. Byla to milá tečka za báječným víkendem.
Na cloggingových lekcích.
Honza Valenta.
Lekce square dancingu.
Mňam, kuřátko!!!
 
Na hřišti byla různá houpátka i hejbátka, pro jednu i pro dvě.
Nahoře: Houpací točítko.
Dole: Pérové hejbátko.
Nahoře: Pavoučí prolejzátko.
Obyčejná houpačka i klouzačka.
 
Johanka s Klárkou.
Předávání cen.
Luboš se chystá předávat svou prestižní cenu.
Johanka si užívá vítězství.
Tanyny...
Bžžžžm... To byl fofr! Aneb Šumaváček pozoruje stopy po alfa, beta i gama částicích v mlžné komoře. Kdo by to byl řekl, že toho kolem nás tolik lítá...
Julča v Temelíně, v pozadí Eliška zkoumá jeden z mnoha zajímavých exponátů.
 
Část naší taneční výpravy před infocentrem v Temelíně.
Úplně malinké štěňátko u Julči.
 
 
Oslava 25. narozenin Šumaváčku Loučovice 22.11.2014
(více fotek najdete v sekci Fotogalerie, v její podsekci 25. narozeniny Šumaváčku - ještě nějakou dobu budou přibývat do Fotogalerie i sem)
„Moc krásná akce, jsem moc ráda, že jsem Vás mohla všechny vidět!“

„Bylo to super!“

„Bylo to tu moc fajn.“

„Děkuji moc, jste skvělý:-)“

„Moc děkujeme za krásný večer.“

„Dík za skvělý večer!“

„Moc skvělý večerJ! Pokračujte dálJ!!!“

„Za těch 25 let práce krále Šumaváčku by Míra jistě dostal od Jasana pochvalu. Díky za krásný zážitek. Příslovečná tečka – bonbónek na dortu – vystoupení Martina Žáka – multimuzikanta, který působí dojmem, že by zahrál i na děravý měchýř od kapra, byl opravdu perfektní nejen muzikou, ale i schopností vtáhnout „do hry“ i děti. Díky.“

„Díky moc, bez Vás by to nebylo ono, jestli by vůbec něco bylo.

Přejeme hodně, hodně dalších pohodových let.“

„Díky moc za vše – tenhle večer i všechny lidičky, které jsem díky Tobě Míro mohla potkat. Tak hodně dalších skvělých let!!“

 

To byl jen malý výčet zápisků z knihy hostů, kam nám příchozí psali své pocity, díky za ně!. Měl jsem pocity podobné, ale psát v superlativech o akci, kterou sám pořádám, by mi přišlo poněkud samolibé a tak jsem rád, že jsem mohl na úvod použít výše zmíněné citace.

Ale ona to pro mne až taková sranda nebyla… Pojďme se malinko ohlédnout… Že nám bude pětadvacet, že budeme mít celé čtvrtstoletí odtancované, to bylo jasné už před rokem, kdy jsme vstoupili do pětadvacáté taneční sezóny. Protože šestadvacátého září 2014, tedy datum, kdy narozeniny doopravdy slavíme, připadlo přesně na víkend, neměl jsem důvod pochybovat o tom, kdy akci uspořádáme. Jenže… Když jsem už někdy v dubnu viděl, jak pomalu (oproti ústním, mně dostupným informacím) pokračuje rekonstrukce kulturního domu v Loučovicích, poněkud jsem znejistěl a raději jsme oslavu poněkud odložili a to na 22. listopadu. Jelikož jsem byl v kontaktu se zástupcem firmy pracující na rekonstrukci, uvěřil jsem jeho tvrzení, že na konci října budou spolehlivě pryč, přinejhorším, že by byly nějaké dodělávky zvenčí.

Ono se to nezdá, ale příprava takovéto akce znamená – bez nadsázky – několik stovek hodin práce během příprav. Připravit propagaci, sehnat kontakty na bývalé členy, zajistit výzdobu, nachystat fotky z uplynulých let…. Kdo si zkusil nalepit více než tisícovku fotek tak, aby na sebe přesně navazovaly, dalších sedmdesát fotek formátu 30 x 45 cm umístit přesně doprostřed nástěnky, k tomu napsat ke všemu popisky, ten ví, co je to za piplačku. Jasně, nebyl by problém, nalupat je na papír jen tak, bezmyšlenkovitě, odfláknout provedení a nechat neestetické spáry mezi jednotlivými obrázky. Ale nebylo by to ono.

A tak když už jsme měli termín, nic nebránilo tomu, spustit přípravy naplno. Zastupitelé Města Vyšší Brod i Obce Loučovice nám přislíbili nějaké peníze a tak jsme z nejhoršího byli venku. Alespoň zdánlivě. Jako první vzala za své moje představa jeviště vyzdobeného kulisami saloonu. Jelikož byly v Rakovníku a vezli bychom je do Znojma, nebylo najednou jejich zapůjčení reálné. Honza Valenta nám vytrhl trn z paty. „Půjčím ti tři „týpíčka“!“, pravil. Dojel jsem se na ně do Hatína u Hradce podívat a musím říct, že mě nadchly. Další moje cesta vedla za Járou Jonášem. Známým indiánofilem,  který má spoustu rekvizit v indiánském stylu. Slovo dalo slovo a tak jsme začali přemýšlet, jak celý kulturák vyzdobíme.

Nahoře: Dvě tee pee postavili na jevišti chlapi od Jonášů.

Dole: S posledním si na sále poradili loučovičtí hasiči pod odborným vedním Roberta Ouředníka.

A na vše dohlížel ze svých výšin orel.

Pak však přišla studená sprcha od Jany Grammetbauerové, šéfové kulturáku, která mi oznámila, že to vypadá bledě, protože se rekonstrukce protáhne. Honzu Kubíka, současného starostu a bývalého tanečníka Šumaváčku mi poradila jako variantu. Má penzion a v něm i větší klubovnu. Když jsem za ním přišel, nebyl problém s půjčením, nicméně mě ujistil, že se vše stihne. Od té doby jsem začal věřit, že ať se stane, co se stane, narozeniny v kulturáku oslavíme. Byl jsem ještě vystaven několika zkouškám mého přesvědčení v úspěch akce, nejprve když mi Jana sdělila tři týdny před akcí, že firma namontovala v pátek nový bojler, který se však utrhl a během víkendu byla vytopená značná část kulturáku, včetně zadní části sálu a tak není jasné, jestli nenabobtnají parket, s kteroužto taškařicí máme nemalé zkušenosti.  Další veselou záležitostí bylo oznámení, že oslavu uspořádat můžeme, ale musíme si kulturák uklidit, protože ony to s uklízečkou nestihnou. I toto jsme vyřešili. V úterý před akcí jsme šli s Jardou do školy pro poslední kulisy na indiánskou výzdobu. Potkáváme školníka, který dělá kromě jiného i revizáka přes plynové kotelny v Loučovicích a ten nám oznámil, že odpoledne zavřel topení v kulturáku, protože kdesi na přívodu naměřili únik plynu, víc než  nebezpečný. Ale prý by se to mělo do pátku přetěsnit. Ve středu mě napadne jen tak pro jistotu spláchnout nově zrekonstruované pánské záchody. Nenatékají. Hned volám rekonstruující firmu, prý někoho pošlou. Asi poslali, ale výsledek se jaksi neprojevil. Domlouvám se s hospodským, že pánové v nouzi, pokud budou dámské záchody obsazené, budou chodit k němu – pisoáry naštěstí fungují. On souhlasí a tak máme další problém vyřešený. Nově zbudovaná kotelna je do pátku řádně utěsněná a tak vše vypadá, že už nám nic nestojí v cestě ke zdárně protančenému víkendu. Chyba lávky! Tou překážkou byla svíčka v plynovém kotli. Každou chvíli hlásila chybu a okamžitě vypla čerpadlo. Kotle jsou sice dva, ale vadná svíčka byla v prvním a tak vypínala kotle oba. Kdyby byla ve druhém, vypadával by jen ten a první by prý hřál. Naučili mě restartovat kotel a tak jsem víkend strávil mezi kotelnou, mikrofonem a mixážním pultem. Někdy restart vydržel dvě, tři minuty, jindy i dvě hodiny.

Přivézt Martina jen na víkendovou oslavu mi přišlo líto. A tak se již v září domlouvám s loučovickou školou, kde už Martina dvakrát měli a nadšeně souhlasí s dalším školním pořadem. Oslovuji i učitele ze školy na Lipně, zda by se nechtěli také přidat. Také nadšeně souhlasí. Stejně tak plánuji tyto „výchovné koncerty“ zrealizovat ve Vyšším Brodě. Tam nás před pěti a sedmi roky nechtěli, tentokrát jsou pro. O tom, že nebudou litovat, vůbec nepochybuji.

Ve středu před narozeninami vstávám po třetí ráno – v Prachaticích chtějí můj taneční pořad a pro mne to znamená v půl šesté vykládat aparaturu. Velkou. Vykládka je poněkud cimrmanovská - zaparkovat se sice dá až u tělocvičny, ke vchodu je to však pěkná dálka. Navíc do patra bez výtahu. Provedu tři devadesáti minutové výuky a hurá zpátky do Loučovic. Cestou se ještě zastavím v Brodě, abych vyložil aparaturu v tělocvičně. V Loučovicích naložím zbytek aparatury a světla, vyzvednu klíč od penzionu pro Martina a pak už jen čekám, až dorazí. Po osmé večer je malá tělocvična prázdná a my se můžeme pustit do stavění kulis aparatury, světel… Před půlnocí jsme doma. Rychlý spánek a krátce po šesté už jsme opět v tělocvičně, abychom doladili poslední detaily. Martin odehraje a já odzvučím tři koncerty, pak vše naložit, převézt do Loučovic a postavit v kulturáku. Ještě poslední úpravy výzdoby a v deset večer můžeme jít spokojeně domů.

Nahoře: Martin hraje ve Vyšším Brodě na autoharfu, Juditka na gee-haw whimmy diddle.

Dole: Kuba s Matinem hrají na mrštného Janka (Limber Jack).

Nahoře: Míra si ve čtvrtek chystá svoje "doupě" na víkend.

Dole: Filip a Klárka dodělávají některé nástěnky s fotkami.

 

Loučovické koncerty pro školu byly stejně skvělé, jako ty v Brodě. Děti ze třídy Járy Jonáše přišly  v indiánském, přinesly Martinovi krásný dárek – indiánskou loď. Viz následujících sedm obrázků.

 

Po koncertech pak zbylo pár chvilek na rychlý oběd a už předěláváme židlovou koncertní úpravu sálu do podoby tanečního parketu. Jelikož se ukazuje, že děti z Čarodějek v mnoha případech díky půlroční absenci kroužku zapomněly i Dosado (bez nadsázky), o bestiálnostech jako je Ladies Chain nemluvě, začínáme dřív a snažím se jim tyto úplné základy připomenout. Někde v hlavičkách figury mají, jen je vyšťourat… A tak ve čtyři, kdy oficiálně začíná celá akce, již můžeme tančit jednoduchoučké tanečky, občas proložené složitějšími choreografiemi pro ostatní tanečníky.

Když přijíždí Čára – další z hostů našich narozenin a dlouholetý kamarád, který do Loučovic jezdil už před pětadvaceti roky, střídají se bloky jednoduchých country tanců se square dance bloky s Čárou. Tancuje se od Easy Basicu po A1 a je to skvělé.

Druhý den začíná blok cloggingu pro pokročilejší tanečníky s dalším lektorem – Honzou Valentou. I on se Šumaváčkem spolupracuje od jeho založení. A tak se střídají bloky square s Čárou, cloggingu s Honzou a tradičních country tanců se mnou. Každý si přišel na své, jedna noha nezůstala v klidu.

 

Najednou je tma, je sedmnáct hodin a tak přichází chvíle na vlastní oslavu. Poděkování všem sponzorům i těm, kdy nám pomáhali při úklidu, výzdobě či jinak. Jelikož nám paní Zoubková udělala sponzorsky krásné dorty a paní Fellegiová nám také darovala jeden obrovský, mohli jeden dort – přesněji svíčky na něm – sfoukávat současní členové a ten druhý členové bývalí.

Následoval přípitek a po něm afterparty – okamžik, na který se těšil nejeden mlsný jazýček. Velká pochvala patří všem maminkám, babičkám, tatínkům a dalším, kdo se přičinili o to, aby švédský stůl vypadal tak, jak vypadal. Ňamky slané i sladké, ovoce, buchty, zákusky, dorty, rolády vajíčkové, mísy salámové a masové, mísy sýrové,… nemohu ani vše vypsat, Pavlovovy reflexy rozmazávají i písmo na monitoru:-))) Skutečně se švédský stůl vydařil.

 

A pak přišel zlatý hřeb večera. Vystoupení Martina Žáka. Začal v šest, končil chvíli před půlnocí. Nejen, že koncertoval, ale také děti učil hrát na nejrůznější nástroje. A že byl o výuku zájem! Fronta se tvořila vždy, kdy si mohly děti vyzkoušet hru na hudební luk, gee-haw whimmy diddle, limber Jacka, brumli a další zajímavé nástroje.

Martin hrál jednak staré známé věci, tak i jeho nový repertoár. Co bylo lepší? Nevím. Jedno lepší, jak druhé. Martin si bral na jeviště nejen děti, ale i dospělé, byl jsem také jedním z nich – s Milčou jsme si zahráli na můj oblíbený fanfrnoch.

Když mě pozval ke společnému muzicírování podruhé, ptal se, na co bych si rád zahrál. „Na pytlík!“, odvětil jsem, protože je to jeden z nejméně náročných nástrojů, které Martin používá. „A máš nějaký s sebou?“, ptal se Martin. „No jasně!“ a už sahám pro baťoh za oponu. Mám v něm peněženku  a  tak byl pro jistotu celý víkend schovaný. Otevírám malou kapsu a vyndávám jeden pytlík, druhý, dvanáctý. Pak přichází na řadu kapsa velká. Třináctý, čtrnáctý,… při osmnáctém mě Martin zarazí. „Na pytlík dneska hrát nebudeš!“ Vypadalo to jako zinscenovaná záležitost, ale byla to improvizace. Od té doby, co jsme na kroužku začali zpívat Martinovo písničky a doprovázíme se na pytlíky, mám jich skutečně plný baťoh. „Dneska budeš hrát na valchu“, oznámí mi, podá mi ji, stejně jako náprstky a už hrajeme. Jaké je moje překvapení, když mi po skončení mé valchové produkce prozradí, že má tento kus vyrobený pro jeho firmu Country Home v americkém Ohiu pro mne jako dárek ke klubovým narozeninám. Teď teprve si všimnu věnování napsaném na valše. Větší radost mi udělat nemohl.

Honza Valenta si dopoledne připravil s cloggery sestavu na Martinovy písničky. Když choreografii opakovali večer na živou hudbu, nemělo to chybu. Měl jsem pocit narvané stodoly v Appalačských horách. Plný parket stepujících tanečníků, užívajících si sílu okamžiku. Zpoza mixpultu to bylo neskutečně emotivní, plné energie, nadšení, sounáležitosti, lidství. Není divu, že se Martin s Honzou improvizovaně domluvili a obdobný taneční blok se ještě párkrát opakoval.

Pak posezení s přáteli do tří ráno, v neděli ještě dvě hodiny tancování a nezbytné balení. Velký dík patří loučovickým hasičům, manželům Ouředníkovi, Jardovi Jonášovi se syny Matějem a Járou a Sabče Vystavělové za to, že přišli pomoci s balením. Po uplynulém týdnu by to bez nich bylo docela bez šance – zvlášť, když jsem druhý den musel vyjíždět na týdenní turné po Moravě.  

Na závěr mi dovolte pár možná nesourodých myšlenek a postřehů:

Bylo to jiné, než před pěti roky, bylo to opět skvělé, ale bylo to lepší.

Bylo to jiné, než před pěti roky, bylo stresující, vyčerpávající – visel nad námi Damoklův meč v podobě neuskutečnění akce z důvodu nefunkčního kulturáku. Přitom jsme měli již většinu peněz z dotací utracenou, o spoustě práce, která by přišla vniveč ani nemluvě.

Získal jsem cennou zkušenost s převozem patnácti pětimetrových tyčí na tee pee čouhajících z auta a šoupajících se po přívěsu, v každé zatáčce hrozících, že sklouznou a já urvu něco. Buď na autě nebo na přívěsu nebo tyče jednoduše zlomím.

Bylo skvělé, že se do příprav zapojily i některé děti. Vyloženě bylo vidět, že je to baví. Hlavně Klárka se Sabčou si užívaly lepení fotek nebo hlídání Kristinky (což také velmi pomohlo), odvedly velký kus práce. Dík za pomoc s přípravami patří i Monice.

Nahoře: Míra děkuje čtyřem nejaktivnějším pomocníkům.

Oceňuji pomoc Mileny, která by v klidu mohla opečovávat Kristinku, místo toho lepila fotky, chystala kulturák, vařila do mrazáku, aby ve finále byla připravená strava pro VVIP, (VIP se stravovali sami), dělala mnoho dalších věcí, které nejsou vidět, ale bez nich by to nefungovalo.

Moc mě potěšilo, kolik rodičů i dalších lidí bylo ochotných přijít na brigádu, kdy jsme ze staveniště dělali kulturní prostředí. Vážím si této pomoci! Dovedete si představit, jak vypadá prostor, ve kterém půl roku probíhaly stavební práce, kdy se bouralo, zdilo, malovalo? Uprostřed sálu obrovská hromada stolů a židlí, jeviště přeplněné kulturákovými kulisami a jiným materiálem, to vše jsme museli přestěhovat. Vrstvy prachu a špíny na všem. Všechny stoly setřít, stejně tak židle. Ty se navíc musely vysát. Zamést a vytřít sál, zamést a vytřít předsálí, vytřít jeviště. Rodiče byli nachystáni na pondělí 17. listopadu, kdy byl státní svátek. Pro jistotu jsme však šli v malém počtu připravovat již v neděli šestnáctého. Sice to bylo po proučeném víkendu v Hradci docela náročné, ale bylo nás šest a tak jsme to pět hodin vydrželi. Udělala se spousta práce. Přesto to nebylo nijak extra znát – ti, kteří přišli až v pondělí a neviděli, jak to vypadalo v neděli, byli docela šokovaní. Ale  v pondělí se nás sešlo čtrnáct plus loučovičtí hasiči na těžší práci. Byl to úžasný frmol. Někdo s hadrem, další s vysavačem, jiní s košťaty. Další s nůžkami věšeli nástěnky s fotkami, jiní nosili nepotřebné věci do předsálí, jiní stavěli tee pee. Do večera se kulturák změnil k nepoznání. Škoda, že jsem si nevyfotil stav v neděli, než jsme se do úklidu poprvé pustili - fotky jsou až z pondělí, kdy bylo odpracováno pět hodin v šesti lidech.

Nahoře: Všimněte si vrstev prachu na pravém, dosud nesetřeném stole. A takové vrstvy byly na všem. 

Dole: A takhle vypadal sál po velké úterní brigádě.

Nahoře: Předsálí před zásahem maminek (ono to není moc vidět, ale prachu tam bylo stejně, jako všude jinde.

Dole: Stejné předsálí, které prošlo zásahem šikovných maminek. 

Nahoře: Malá část z obrovské hromady kulturákových věcí, které jsme museli z jeviště odnosit pryč.

Dole: Sál po úpravě našimi kulisami.

Několik fotek dole: Pár momentek z příprav a několik obrázků z výsledku našeho úklidového snažení.

Potěšili mě sponzoři. Potěšily mě i příspěvky do prasátka, které alespoň částečně pomohly snížit finanční schodek této trachtace.

Velkou radost mi udělal Jarda Jonáš, který byl velmi vstřícný k mé prosbě o pomoc s výzdobou a asi týden trávil odpoledne a večery v kulturáku.

Bylo milé, kolik dárečků a přáníček mi hosté oslav přinesli. Překvapilo mě to a udělalo radost. Díky!

Byly milé ohlasy hostů, ať již napsané v knize hostů nebo předané jen verbálně. Pro někoho je to pár písmenek, pro mne však ohlédnutí zpět, v některých případech ne jen o čtvrt století zpátky, ale až do roku 1987, kdy jsem na pražské Barče (= kulturní dům Barikádníků = Mekka Československého country tancování) s country tanci začínal. V některých případech hodně emotivní…

Jsem moc rád, že přijela i řada lidí, kteří nejsou a nebyli členy Šumaváčku, ale na naše akce jezdí už čtvrt století.

Byl jsem rád, že kromě mne tentokrát calleroval i Čára a učil Honza – nebyly prodlevy, vše mělo spád, taneční program běžel takřka nepřetržitě a já měl alespoň krátké chvilky na odpočinek, pořadatelské záležitosti, restartování kotle a dokonce pár minut na malý odpočinek.

Jsem rád, že jsem nepodlehl silným pokušením se na celou oslavu vykašlat a že jsme ji uspořádali – jen mě mrzelo, že jsem neměl dostatek času na každého z kamarádů, kteří přijeli.

Úplně na závěr mi dovolte velké poděkování:

Za odsouhlasení mimořádného příspěvku určeného na realizaci oslav našich narozenin děkujeme

zastupitelstvu Města Vyšší Brod a zastupitelstvu Obce Loučovice!

Za sponzorství děkuji:

panu starostovi Ing. Janu Kubíkovi

paní Radce Francové - cestovní agentura

paní Dagmar Zoubkové - firma Akvatyk s.r.o

panu Petru Štěpánkovi

paní Evě Fellegiové - Cukrárna Eva Vyšší Brod

Za skvělou spolupráci při přípravě děkuji Monice Slabihoudové!

Za vstřícnost děkuji Janě Grammetbauerové

Děkuji též paní Bolješíkové za vyspravení šatiček, sukének a spodniček.

Děkuji maminkám, babičkám, tatínkům i strýčkům, kteří nachystali narozeninové ňamky na švédský stůl!

Děkuji Klárce a Sabče za aktivní účast na chystání akce.

Děkuji Jardovi Jonášovi za velkou pomoc při výzdobě. Jemu i jeho synům Matějovi a Járovi patří dík i za velkou pomoc při přípravách v neděli před akcí i za pomoc při balení, když vše skončilo.

Děkuji Janu Valentovi za zapůjčení indiánských tee pee a za skvělé bloky cloggingu.

Děkuji Jindřichu Šaškovi za báječné square dance callerování.

Děkuji Martinovi Žákovi nejen za jeho produkce, ale i za sponzorské přispění svými CD.

Děkuji hasičům z Loučovic, kteří přišli pomoci před i po akci.

Děkuji rodičům Johanky, Juditky, Míši, Julči, Elišky kteří přišli na brigádu a pomohli ze staveniště udělat relativně kulturní prostředí.

Děkuji manželům Ouředníkovým, kteří přišli v neděli pomoci s balením.  

 
Jindřichovův Hradec 14.-16.11.2014
Hradec bývá příjemná akce. Jelo nás téměř plné auto. Po několika letech se  s několika dětmi objevil i Jirka Skácel. Má novou skupinu, ale nepříliš jezdící děti. Na sobotní večer pro nás hradečtí připravili skvělé hry. Užili jsme si.
Lipník 3.-5.10.2014
Akce v Lipníku je již tradiční. Stejně jako v minulých letech se sjeli tanečníci, kteří si chtěli užít víkend a něco se naučit. Obojí se podařilo. Příjemná a pohodová atmosféra se prolínala celým víkendem. V sobotu večer nechyběla nezbytná přehlídka předtančení.
 
Bludov 19.-21.9.2014
Akce v Bludově pro mne byla první víkendovkou po prázdninách. Těšil jsem se na ni, rád pracuji i s dospěláky - akce s nimi jsou po mnoha víkendech s dětmi vždy zpestřením. A nezklamal jsem se. Tanečníci byli vnímaví, ochotní se učit a tak šla výuka skvěle dopředu.  
 
 
Letní soustředění Loučovice 2014
(další fotky najdete ve fotogalerii)

  
Samozřejmě se hlavně tancovalo...
...ale soustředění bez výletů by nebylo to pravé. A tak jsme začali exkurzí do sklárny,
 
 
pokračovali jsme farmou se zvířátky - kozy, prasátka, lama, osel, kůň, ovečky,...
 
 
Když jsme nešli pěšky, nasoukali jsme se do aut a už se jelo.
 
Díky společnosti Lipno-Line, která nám poskytla bezplatné lodní lístky, jsme absolvovali velký okruh na lodi Adalbert Stifter.
   
Poznávání nejbližšího okolí k Šumaváčkovým akcím neodmyslitelně patří. Nahoře u oběžného kola turbíny, dole v informačním centru Jelení vrchy poznávají děti, kudy vlastně vede Švarcenberský kanál.
  
Nahoře horní portál tunelu kanálu, dole jeden z mnoha motýlů, které jsme během dvou týdnů pozorovali. Stejně jako spoustu rostlinek a všeho možného z přírody.
  
Nahoře  část Šumaváčku u Plešného jezera, dole u kamenného moře.
  
Nahoře Klárka s GPSkou hledá svoji první kešku. Geocaching si užíváme docela často a i tentokrát jsme objevili hodně kešek. U nás i v Rakousku.
Dole Hanička při budování domečku pro trpaslíčky při odpočinkovém odpoledni.
   
Na nejjižnější bod ČR jsme šli přes zaniklé osady Petřejov a Radvanov.
Dole Klárka před svým úplně prvním krokem do zahraničí.
 
 
Nahoře je naše výprava po přechodu státní hranice. Dole u nejjižnějšího bodu ČR. A ještě níž tanečnice Šumaváčku na švédských šancích v Rakousku.
   
Dole objev další kešky, tentokrát na Čertově stěně.
   
Nahoře: Když padla únava, krátili jsme si odpočinek hrami. Deskové stolní nevyjímaje. Hra Jihočesko krásně korespondovala s úkoly, kvízy a křížovkami, které děti plnily.
Dole: Podél Větší Vltavice šly děti poprvé.
  
Nahoře: Při cestě na Čertovku, tentokrát zdola.
Dole: Cestou na Luč jsme potkávali docela velké kameny.
  
Ti, kteří vylezli na Luči na skálu obdivovali daleké výhledy. A také poklad, který našli v další kešce.
    
Nahoře: Kdo si našel informace před výletem na nástěnce, měl před ostatními náskok.
Dole: Lípa u opida v Třísově již něco pamatuje. A pod obrázkem s Lípou je fotka z cesty na Dívčí kámen.
   
Cesta na Kleť lanovkou byla největším zážitkem celého dne. Dole pak fotky z rozhledny na Kleti.
   
 
Na Vyklestilku jsme nejen vylezli, ale i jsme si ji celou podlezli.
 
 
 
Všechovice 16.-18.5.2014
(Zatím jen fotky -  povídání dodám později. Další fotky z cesty do Všechovic a zpět najdete v Sekci SDC Šumaváček (klubová činnost), v podsekci "Aktuality z naší činnosti".)
                        
 
 
 
    
 
 
24. CSDCTS 25.-27.4.2014
 
Fotky z této akce najdete ve fotogalerii v sekci 24. CSDCTS.
 
CSDCTS je každoročně akcí, která vyžaduje obrovské množství příprav. Několik týdnů jednání, zařizování, chystání, sepisování, nakupování, domlouvání… těch aktivit je docela hodně a první činnost nastává zhruba rok dopředu. A za víkend je hotovo. Pak už jenom týden či dva na odvození všeho, co se do Tábora navozilo, na roztřídění desítek banánovek plných věcí, na doúčtování…
 
Finále příprav letošní ročník začalo tradičně tím, že někteří vedoucí chtěli slevu, kterou neposkytuji (jasně to bylo psané v letáčku), další pak chtěli nereálné výjimky ohledně věku soutěžících, jiní chtěli přihlásit do soutěže ještě pár dní před akcí (ne, že bych nechtěl vyhovět, ale takové dopřihlášení pro mne znamená cestu do Českých Budějovic pro pohár, což je 2x 60 km). Čili ani startovné tento náklad nemá šanci pokrýt, o ztrátě času ve finiši příprav ani nemluvím. Jeden soubor, který přišel s potřebou dohlásit vystoupení ve středu před akcí, jsem odmítl. To už byly hotové všechny seznamy, porotcovské listy a jejich přepisování v té době bylo již nereálné. Mimochodem i tyto termíny byly v letáčku. Ale vždycky se někdo najde. A vlastně s nimi dopředu počítám.
 
Byl jsem moc zvědavý na páteční soutěž. Již rok dopředu jsme s Tomem – Otou Dvořákem domlouvali, že bychom mohli zkusit zařadit soutěž v line dance podle pravidel WCDF. Několikrát jsme se sešli, abychom doladili vše potřebné. A v pátek na CSDCTS byla soutěž prvním bodem programu. Skvělá atmosféra, plná energické euforie. Perfektně zorganizované floor koordinátorky (čili posunovačky tanečníků při nástupu), zkušený Petr na sčítání výsledků, báječní tanečníci. A fundovaná porota – s Tomem v ní zasedla ještě Jana Říhová a Matěj Kučera. Jsem rád, že se tato soutěž uskutečnila, určitě posunula akci o kus dál. Mimochodem – Monika SLabihoudová se osvědčila jako skvělá moderátorka, ale o tom jsem nepochyboval.
 
Ještě v průběhu páteční soutěže začaly semináře, které nakonec probíhaly ve čtyřech halách paralelně. David „Medvěd“ Dvořák, již zmíněný Otakar „Tom“ Dvořák, Lucka Schmidtová a Silvia „Sliffka“ Schmidtová – to byli lektoři a lektorky, se kterými jsem se podělil o taneční haly. Šumaváček jsem poslal na lektorky z Bratislavy, Lucku a Sliffku. Dětem se moc líbilo.
 
Sobotní soutěž nevybočovala z běžných standardů. Necelá padesátka vystoupení znamenala, že bylo nač se dívat. A také, že jsem se nemohl moc rozpovídat a naopak jsem se snažil tlačit soutěž co nejvíc dopředu, abychom se alespoň přibližně vešli do časového harmonogramu. Velkým pozitivem bylo, že se mi na poslední chvíli povedlo domluvit Radmilu a Honzu Kudláčkovi do poroty, čímž se počet cloggerů v porotě výrazně zvýšil. Loni byl jejich nedostatek terčem kritiky.
 
Hodnocení dopadlo tak, jak dopadlo, někdo byl první, jiný poslední. Některá vystoupení super, jiná průměr. Alespoň z toho, co jsem zahlédl během uvádění, bych usuzoval, že žádné vystoupení nebylo vizuálně v hodnocení HB (=hrůza a běs), jak se občas stává. Jedno vystoupení nebylo hodnoceno kvůli naprosto špatnému zařazení do kategorie, u jednoho jsem musel porotu hodně přesvědčovat, aby přes velmi špatnou techniku cloggingových kroků místo vůbec udělila (mezi cloggery v porotě panovala jednoznačná shoda nad nekvalitou daného vystoupení).
 
Některé podněty od soutěžících či vedoucích asi zakomponuji do soutěžního řádu pro soutěže Šumaváčku, který bude platit od příštího školního roku.
 
V rámci této akce proběhl i další díl z cyklu vzdělávání nových porotců.
Sám těžko mohu hodnotit, jak se akce vydařila, ale několik mailů, které mi přišly, svědčí o tom, že se tanečníkům v Táboře líbilo. A pokud k nim také patříte, vězte, že pro vás chystáme na jubilejní 25. ročník nejedno překvapení. Ale protože jsou zatím v jednání, nebudu nejen prozrazovat, ale ani naznačovat.
PS. Co mě moc potěšilo na 24. CSDCTS, byla solidarita s Johankou. Tanečnice z plzeňské Karolíny přivezly pěkných pár pytlů víček, ostatní skupiny také nasbíraly přibližně totéž. Když jsem v pondělí jel pro druhou várku věcí, jen tak tak se mi víčka vešla - bylo jich snad 20 pytlů - velikostí bramborových. Dík patří i vedoucím Calipsa, které na své Tančírně udělaly finanční sbírku a Johance na CSDCTS poslaly nemalou částku.
 
 
Loučovice 4.-5.4.2014
Začátek jara je již tradiční dobou pro seminář v Loučovicích. Letos to bylo hodně napínavé. V kulturáku se předělává topení a tak do poslední chvíle nebylo jasné, jestli se akce uskuteční nebo ne. Povedlo se. Sice jsme si s pořádající Janou akci definitivně potvrdili ve čtvrtek těsně před akcí, ale vyplatilo se. Jenom je škoda, že z Čarodějek přišly jenom ty, které chodí i do Šumaváčku, takže nás bylo méně než obvykle (vlastně tam byl jenom Šumaváček), ale o to víc jsme pokročili. Byly tam vlastně jen dvě úrovně tanečníků. Úplní začátečníci z nové přípravky a hodně pokročilí, kteří dělají Mainstream ve square dancingu. Nezastavili jsme se. Už kvůli zimě, která v kulturáku byla. Přípravka odcházela o pár hodin dřív a ve zbylém čase jsem se mohl intenzivně věnovat pokročilým. Když v sobotu večer už bylo vidět, že jsou hodně unavené, přišla Hanička s dotazem, jak že se jmenuje ta figura, co se tam dělá „pif“. A tak jsem je naučil Swap Around a v kombinaci s Walk and Dodge a Scoot and Dodge v nejrůznějších i couvacích variantách jsme se odreagovali a vyblbli. Byl to po taneční stránce nejpřínosnější víkend v tomto školním roce.
           
 
Střelice 21.3.-24.3.2014
Do Střelic jsem se opět těšil. Jen jsem doufal, že tam stejně jako loni nepřijdu o hlas. Spolupořádající Střelická růže připravila krásné růžičky, já vyrobil kytičkové badge. Zkrátka příchod jara se musí náležitě oslavit. Nejen tancem - a jak je ve Střelicích zvykem tančilo se až do druhého dne, ale i dobrým vínečkem, které Vojta opět obstaral. Tanečníci byli skvělí a tak jsme tančili nejen v obvyklých formacích, ale zvládli jsme i celou řadu mescolanz. Sobotní večer byl zpestřen malou přehlídkou předtančení.
         
 
Tábor 28.2.-2.3.2014
Sjeli se tanečníci z pěti souborů. A akce skutečně stála za to. Tři lektoři ve dvou halách současně. Tradiční country, clogging, line dance, square dancing.
Pátek patřil výuce line dance. S lektorem Otou Tomem Dvořákem jsme se domlouvali, že někdy v lednu, únoru uspořádáme seminář, na kterém naučí soutěžní tance. Pro kategorii Social, solo. Chceme tuto kategorii otevřít na 24. CSDCTS. A to podle pravidel WCDF. Protože jsou pro tuto soutěž předepsané předem dané choreografie, je jednodušší, když se tanečníci tyto tři tance naučí na semináři, než u videa. Lektor může na místě odstranit nedostatky v technice, může poradit, odpovědět na otázky, vysvětlit nejasnosti. To video nedokáže, i kdyby se zbláznilo. Další dny byly věnovány dalším tanečním směrům, clogging s Honzou Valentou a country či square se mnou, Mírou Procházkou. V sobotu večer nemohla chybět tradiční soutěž - již její třináctý ročník - O TÁBORSKÝ KALICH. Kromě tradičního hodnocení porotou nechyběl na sále ani pan školník Luboš Pršala. Ten opět uděloval "Cenu pana školníka". Letos si ji odvezl soubor Little Stars z Jindřichova Hradce.
         
 
                                 
 
 
Jindřichův Hradec 15.-17.11.2013
Do Hradce nás jelo čtrnáct. To už se dlouho nestalo. A stálo to za to. Některé děti se poprvé svezly vlakem, některé byly poprvé na víkendové akci a jiné poprvé navštívily Krýzovy jesličky. Kromě nás se akce zúčastnil spolupořádající soubor Little Stars. Ten pro nás také připravil hru na téma čarodějové a docela jsme si ji užili. Jednu cenu vyhrál Filip. Sobotní odpoledene patřilo výletu do centra. Navštívili jsme muzeum, kde kromě stálých expozic měli i předělanou síň Emy Destinové. Mimochodem ještě pořád tam nemá expozici Adam Michna z Otradovic, taková významná jindřichohradecká osobnost! A jako každý rok jsem se i letos dozvěděl, že ji zatím nechystají. Ale nejdůležitější byly samozřejmě jesličky. I ty děti, které je již navštívily, byly nadšené. Ostatně já sám tam byl již nesčetněkrát a pořád nacházím nové figurky, kterých jsem si dříve nevšiml. vynechat jsme nemohli ani 15. poledník. Je znázorněn u kostela a podle pověsti, kdo po něm přejde a něco si přeje, tomu se přání vyplní. Někteří šli pro jistotu i třikrát.   
    
 
       
 
            
 
     
       
 
  
Vrbno pod Pradědem 8.-10.11.2013
Vrbno pod  Pradědem bylo jako obvykle skvělé. Jednoduché tanečky se střídaly s trochu obtížnějšími a všichni si víkend užívali. Stejně tak jako hry, které si Jana s Ivou, vedoucí pořádajících Zuzanek, pro nás připravily. Zpestřením byla graduace Gremlínků - Vrbno před několika roky bylo jejich první víkendové tancování a tak to bylo symbolické. Byl jsem rád, že jsem je mohl odgraduovat - nezapomněli, kdo je ke square dancingu úplně na začátku jejich tancování přivedl. Přivezl jsem i reflektory, které umocnily atmosféru.
Chtělo by se mi napsat,  že už teď se těším, až se za rok zase ve vrbně všichni sejdeme, ale momentálně to vypadá, že toto byla poslední Vrbenská akce. Ale třeba se ještě vše změní a Zuzanky budou pokračovat. V každém případě již nyní jednáme o možnosti uspořádat v tomto regionu v přibližně stejném termínu obdobnou akci. Vše se dozvíte časem v kalendáři akcí.
    
Břeclav 1.11.-3.11.2013
Břeclav představuje pro Šumaváček již tradiční destinaci - vždyť letos jsme zde pořádali seminář již po čtrnácté. Semináře cloggingu s Honzou Valentou, semináře tradičních country tanců a square dancingu s Mírou Procházkou. K tomu nezbytná soutěž O Zelený hrozének. Příjemná a pohodová atmosféra provázela celý víkend. A tak nezbývá, než se těšit na další rok.
                       
 
 
Podzimní prázdniny Vyšší Brod 25.-30.10.2013
   O této akci najdete více informací i fotek v sekci  "Náš Šumaváček (klubová činnost), v podsekci "Aktuality z naší činnosti".
 
Bludov 18.-20.10.2013
Do Bludova jsem se těšil. Přes padesát přihlášených dospěláků předznamenávalo zajímavé tancování. Krásný kulturák se skvělou akustikou. A báječní tanečníci z celé Moravy. Sice někteří chtěli extrémně pomalou hudbu a někteří (výjimky) se bránili anglické nápovědě, ale i tak šla výuka pěkně kupředu. Nejvíc jsme pokročili  v sobotu odpoledne, kdy někteří byli na výletě a já mohl bez problémů používat anglickou terminologii. Myslím, že se povedlo najít kompromis ve výuce a spokojení odjížděli jak tanečníci, tak i já. A to je nejlepší situace, jaká může nastat. Už se těším, až se s tanečníky z Bludova opět někde setkám. Taneční skupině Pohodáři a hlavně Lence s Milošem patří velký dík za uspořádání takové skvělé akce!
  
        
 Ledce u Plzně 11.-13.10.2013
Akce v Ledcích mám rád. Malinká školička, příjemné, takřka domácí prostředí, milí lidé. A tak mě potěšilo, když Milena Genttnerová, vedoucí Cvrčků, souhlasila s tím, že opět společně uspořádáme víkendový seminář country tanců. V pátek ráno vyrážíme. Kromě mne, Kristinky a Mileny jedou ještě děti z Kroužku. Filip, Sára, Jolanka a obě Haničky. Ještě než vyjedeme, zjišťuji, že mi odešla GPSka. Ne, že by to zrovna na tuto cestu vadilo, měl jsem ji hlavně kvůli hodinám. Tak jsem doufal, že si s ní poradí Víťa - nepovedlo se. A ani v servisu o pár dní později si neporadili. Takže od teď zase postaru, pěkně s mapou na klíně.
Do Ledců přijíždí i další, mně dosud neznámý, soubor. Šikovné děti i paní vedoucí. Užíváme si tancování o sto šest.  Děti toužily po noční hře a tak Milena od Cvrčků vymyslela tajuplnou cestu do sklepů. Sklepy mě moc překvapily.  Vůbec bych nečekal, že něco takového pod školou může být. Rozsáhlé, klenuté, někde velmi nízké - co asi může být příčinou náhlého snížení průchodného profilu? Zazděná chodba, kdysi vedoucí do sousední fary tajuplnou atmosféru tohoto místa jen umocňuje.  Děti si cestu sklepením užily.
Cestou zpět se stavujeme v Blatné. Už nás čekají paní učitelky Dana s Věrou, které řadu let pořádaly v Blatné akce a často na šumaváčkové akce jezdily. Bohužel je to již minulost a country se v Blatné netančí. Ale rády se s námi setkaly, domluvil jsem s nimi parkování ve školním dvoře, aby nás náhodou opět nevykradli.
Chceme navštívit zámek. Ačkoliv máme všechno zjištěné přes internet, jsme překvapení odmítavým postojem pokladní. Již krátce po druhé hodině nám oznamuje, že poslední prohlídka byla ve dvě a ačkoliv mají oficiálně otevřeno až do čtyř, nemají o návštěvníky zájem a rozhodli se, že zavřou dřív. Prý za celé dopoledne přišlo jenom deset lidí. No, nás bylo osm, než jsme odešli z pokladny, přišly další dva páry. Tak nevím...
Paní pokladní nám alespoň dala igelitku žaludů a tak jsme šli do obory krmit daňky. Byli krotší a drzejší, než v jiných letech. Je pravdou, že jsem tam nebyl asi čtyři nebo pět let. O to úžasnější zážitky jsme s daňky slintajícími nám na ruce měli. A ani jsme nakonec nelitovali, že nás nevzali na prohlídku zámku. 
 
                   
               
 
 
Lipník nad Bečvou 4.-6.10.2013
Říjen začal již šestým tanečním setkáním v Lipníku. Po loňské nepříjemné zkušenosti s jednou paní vedoucí, která své děti, neznající na začátku ani dosado či ladies chain, mermomocí chtěla mít i na blocích pro pokročilé, jsem byl zvědav, jak bude akce probíhat letos. Přesto, že jsme upravili program podle jejího přání, nepřijela. A byl to jeden z nejlepších Lipníků. Již ve druhém tanci pro začátečníky jsem si dovolil vyučovat Star Thru, ve třetím Hey a čtvrtý již byl v duple improper. Zkrátka i tanečníci začátečníci splňovali všechny předepsané vstupní znalosti na bloky pokročilých. Odtančili jsme toho hodně. Včetně orientačně náročnějších tanečků.  Když v sobotu večer ke konci bloku pro pokročilé chtěla jedna paní učitelka vzít děti spát, potěšily mě, jak se této variantě bránily. "My chceme ještě tancovat!" volaly. A tak i s paní učitelkou zůstaly až do konce a byly skvělé. Tak si nelze přát nic jiného, než aby se příští ročník vydařil úplně stejně a aby se na něj sjeli stejně skvělí tanečníci, jako letos.
          
 
 
Loučovické tancování s Čarodějkami
Po necelém půl roce opět Čarodějky svolávají tanečníky do Loučovic, abychom strávili pohodový a příjemný víkend. Jako obvykle se sešel pořadatelský soubor a Šumaváček. Oba soubory měly kromě pokročilých tanečníků i fungl nové přípravky. Pěkně se roztancovaly. Střídaly se dva tanečky jednoduché pro nováčky a jeden pro zkušené tanečníky. Sobotní bloky pro pokročilé jsme věnovali square dancingu a dokonce jsme je protáhli až do večera. Děti skvěle reagovaly. Obědová pauza byla vyplněná výukou dalších figur z Plusu.
  
   
 
         
Letní soustředění 2013 v Loučovicích
A máme to za sebou! Jednak velká radost z toho, že vše proběhlo v pohodě a bez problémů, jednak trocha smutku a nostalgie za dny, které právě skončily. Taneční soustředění, letos dvakrát tak dlouhé, než jindy. Dva týdny za sebou. Možná je to malinko neskromné tvrzení z pohledu člověka, který byl na této akci zainteresován poněkud více, než jen jako účastník, ale bylo to super. Nejlepší soustředění za posledních možná 8 let, srovnal bych ho s dávno zaniklými, báječnými akcemi v Rynolticích či na Lipně.  Luč, stezka v korunách stromů, Vítkův hrádek, Medvědí hora, Čertova stěna, Vyklestilka, rašeliniště, rakouský Sternstein, krumlovský zámek, grafitové doly, plavba po jezeře, hledání kešek, prolézání jeskyně, výlez na Čertovo kopyto, zpívání s kytarou, hraní her, luštění křížovek.... to je jen malý výčet navštívených míst a aktivit za dva týdny.
První turnus byl zaměřen na country tance. Pro dospělé a šikovné děti. V jednu chvíli to vypadalo, že se akce zruší, ale pak se začali hlásit nejen dospěláci, ale i děti z Gremlínků i Šumaváčku a bylo jasné, že nás bude nejméně na čtverylku. Nakonec nás bylo téměř třicet. A všichni velmi schopní. Tančili jsme celou řadu tanečků, které jsem učil hodně dávno, kdy byl stav taneční scény na mnohem vyšší úrovni než dnes, či tanců, které jsem neučil ještě nikdy. V triple i duple proper i improper, v mescolanzách a v mnoha jiných formacích. Bylo jich 98 a to jsem určitě nedopočítal všechny. Některé z nich jsme si několikrát zopakovali, aby se nám "dostaly pod kůži" a my si mohli naplno vychutnat zajímavé a krásné choreografie. Bylo to fajn.
Druhý týden pak patřil square dancingu. Již nás bylo výrazně méně, přesto jsme dali dohromady čtverylku na výuku Plusu a box na tancování A1. Oba týdny jsme tancovali ráno od půl deváté do dvanácti a odpoledne pak od osmnácti do dvaadvaceti, square do dvaceti hodin. Skutečně jsme se vytancovali. Měl jsem radost z dětí ze Šumaváčku, jak velký pokrok udělaly. V září budeme muset dotáhnout na jejich úroveň ještě další, abychom měli na výuku Plusu alespoň čtverylku. Když jsem calleroval, měl jsem velmi přísnou kritičku - malou Kristinku. Uvelebená v klokance spokojeně spinkala, dokud jsem se houpal do rytmu. Ale běda, když jsem se na chvilku zastavil. To hned začala callerovat po svém:-) . Ta byla ostatně vždycky zpestřením dopoledního programu. Učil jsem ji figure of eight, kdy jsme s kočárkem využívali celého tanečního parketu. Čím rychleji jsem jel, tím byla spokojenější. "Milčo, chce Kristinka jahůdku?", ptala se Jolanka každé ráno, když nabízela Milče jahody z vlastní zahrádky. A když si mohly holky pohoupat kočárek, byly nadšené.
Po oba týdny jsme chodili po výletech. Vzhledem ke koordinaci požadavků rodičů dětí ze Šumaváčku na strukturu výletů jsme s Gremlínky našli pouze jeden společný termín, pak už jsme chodili sami jako Šumaváček. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že některým prvňáčkům nedělá problém poznávat stromy a rostlinky, zatímco čtvrťáci nepoznají borovici, jedli, modřín. Snad jen smrček byl díky vánočním svátkům výjimkou. O listnáčích jako je lípa, bříza, javor či buk ani nemluvím. Po dvou týdnech už děti poznávaly nejen tyto dřeviny, ale i poměrně vzácné rostlinky jako vstavače, arniku, vlochyni, vřesovec, suchopýr či náprstníky.
Docela jsem měl obavy, že loučovické a vyšebrodské děti budou otrávené z návštěvy míst, která mnohokrát navštívily. Tak jsem si pro zpestření připravil řadu kvízů otázek a soutěží. Překvapilo mě, že na řadě navštívených míst byly poprvé. Stejné znalosti jako z přírodovědy měly děti i z vlastivědy a dějepisu. Brodské děti netušily, k čemu slouží jejich přehrada (o existenci Vltavské kaskády nemluvě), nevěděly, jaký řád sídlí v klášteře a neměly ani potuchy o tom, že u Lachovic mohou spatřit bizony. Některé ani nevěděly, kdo byl poslední Rožmberk a kde je pochován...
Loučovické vůbec nevěděly, proč je řada krásných starých domů z kamene, kdo byl zakladatelem papírny či komu jsou zasvěceny loučovické kostely nebo z jaké doby pocházejí. Křížovky s informacemi o okolí, k tomu kvízy a malá motivace bonbónky, lízátky či želatinovými hady a myškami přinesly výsledek. Když jsme den před skončením akce zkoušeli, kdo si co pamatuje, na většinu "záludných" otázek dokázaly děti skvěle odpovědět. Pokud by si pamatovaly alespoň desetinu toho, co znaly v polovině července, bylo by to fajn.
Příjemné zpestření výletů bylo, když Péťa přivezl turistickou GPS navigaci a Šumaváček se (jako vždy) vrhl do hledání pokladu - kešek v rámci geocachingu. V Krumlově nás GPSka provedla po 12 kašnách, jejichž existenci si člověk v rámci běžného běhání po úřadech či bankách ani neuvědomí. No řekněte sami - všimli jste si, že kousek od náměstí je kašna pro pradleny se štukovou valchou na zdi? Nebo že pár kroků od Plášťového mostu je kašnička s čumáčkem zvířátka? A prohlédli jste si někdy krásné lampy nad kašnou nedaleko pivovaru? Přiznám se, že pro mne představovaly premiéru. A to jsem kolem nich prošel nesčetněkrát. A GPS nás po absolvování a vyluštění této multicache přivedla k pokladu umístěném v precizně provedeném modelu kašničky.
Stejně jako v Krumlově, využili jsme GPSku ke zpestření výletů okolo Loučovic. Občas doslova cestou necestou se brodili tanečnice a tanečníci divokými kapradinami a bujným borůvčím. Ale o to víc se jim dobrodružná cesta líbila. Na Čertovo kopyto jsme vylezli jenom tři, ostatní svačili pod skálou. Odměnou jim byla možnost odlovit si tamní kešku. Na tomto výletu bylo pět dětí ze Šumaváčku, na cestě 5 kešek a tak si užil každý. Při výletu na Čertovu stěnu či na skálu se žebříkem na Luči si lezení po kamenech užili všichni. Stejně tak všichni vylezli na Vyklestilku, kterou jsme si i podlezli. Pro velký úspěch hned dvakrát. Jen mi nějak nedošlo, že když absolvuji  po deštích protažení se úzkou, deset metrů dlouhou štěrbinou, není bílá košile nejvhodnějším oděvem. Poněkud změnila barvu. Nicméně dobře schovaný vchod do "jeskyně" zaujal řadu dalších kolemjdoucích, když nás viděli.
Novinkou byla pro děti i Medvědí stěna a Medvědí hora, na obou jsme odlovili kešky, ochutnali borůvky. A užívali si skal a výhledů a také na všech místech nezbytných otázek či křížovek s tématikou daného místa.
Rakouský Sternstein je také destinace, kde byly děti ze Šumaváčku poprvé. Alpy sice vidět nebyly, ale i tak nám rozhledna poskytla báječný rozhled na šumavské hvozdy. Rozhodně výlet do "zahraničí" byl zážitkem.
Grafitové doly pro mne byly trochu zklamáním - byl jsem v nich již počtvrté, ale takhle neznalou průvodkyni a odbytý výklad jsem nezažil. Když jí někdo položil otázku, nedokázala odpovědět. Přitom by všechny odpovědi našla v malé brožurce, kterou za 25,- Kč prodávají v suvenýrech. Jenže to by si ji musela přečíst... Ale to byl problém spíše dospěláků. Děti si naplno užívaly jízdu vláčkem, čelovky na přilbách i nezbytné pomatlání obličejů grafitem.
Zato průvodce na krumlovském zámku byl perfektní. Na vše, co jsem potřeboval vědět, dokázal dát fundovanou odpověď. Bylo vidět, že průvodcování a historie pro něj nejsou jen prázdninová brigáda, ale koníček.
Příjemně mě překvapila stezka v korunách stromů na Lipně. S její starší a větší sestřičkou v Neuschönau se sice nemůže srovnávat, avšak pro děti je díky řadě atrakcí velmi příjemná. Tam jsem šel s nic moc pocitem, že "to tedy absolvuji, když tam některé děti ještě nebyly", ale vracel jsem se spokojený a to je co říct. Zkrátka zapadá do celého toho děsivého, lipenského, komerčního komplexu, zaměřeného na rodinnou turistiku. Na stezku i další výlety jsem s sebou bral svůj třicet let starý dalekohled, který však stále hezky zobrazuje. Inu ona sovětská optika měla vždycky dobrou pověst. Děti si ho rády půjčovaly pro poznávání krajiny.
Stejně jako ostatní, vydařil se i výlet na Vítkův kámen, následovaný plavbou přívozem do Frymburka a návštěva sice dražší, ale příjemné cukrárny s vynikajícími zákusky a poháry v hotelu Maxant. Keramické kachny nám tam zvědavě nahlížely do talířů z poliček nad stoly. Nemohl jsem děti nevzít na rašeliniště, neukázat jim Kapličky a další se zemí srovnané vesnice. Nemohl jsem se nezmínit o železné oponě a nejen cestovatelské nesvobodě v době, kdy jsem byl v jejich věku. A zrovna tak jsme nemohli neuskutečnit výlet podle řeky pod Čertovu stěnu, neprohlédnout si obří hrnce v žulových balvanech a nepřeskákat Vltavu na druhý břeh suchou nohou. To se dětem líbilo. Pár chvilek zbylo i na společné zpívání u kytary a jedno odpoledne jsme strávili odpočinkově s řadou her v kulturáku.  
V následujících dnech Vám budu do sekce "Fotogalerie", podsekce "Léto v Loučovicích 2013" přidávat obrázky z této báječné akce.
  
Část účastníků prvního týdne.
 
Na výletech bylo krásně.
 
Mírův prastarý dalekohled pořád pěkně zobrazuje a tak jsme ho využili i na stezce v korunách.
 
Vítkův hrádek a Šumaváček
 
V grafitových dolech.
 
Houpání při callerování Kristinku bavilo.
 
Všechovice (a Valašské Meziříčí) květen 2013
Datum 15. ročníku soutěže O Moravský country pohárek jen tak nezapomenu. Ale pěkně popořádku.
Už když jsme přijížděli do Všechovic, přes množství objížděk, honily se mi hlavou vzpomínky na akce, které jsme ve Všechovicích, společně s Irenou Kývalovou, pořádali. Letos se přihlásilo více souborů než loni. Semináře square dancingu, country tanců i cloggingu. Zrátka standardní program, kdy jsme na akcích společně s Honzou Valentou. Páteční tancování bylo fajn. Tancovali jsme i o něco složitější tanečky, než je obvyklé. A když skončil oficiální program, tancovali jsme s dospěláky a nejzkušenějšími dětmi ještě "po večerce". Jenže najednou přišel Honza a s podivným úsměvem mi oznamoval, že rodíme. Jenže Honza je srandista a tak jsem se ještě třikrát ujišťoval, jestli nekecá. Nekecal. Hupli jsme s Milenou do auta a před půlnocí už jsme byli ve Valašském Meziříčí v porodnici.  Jenže Kristinka si dávala na čas. Najednou bylo ráno a já musel jet učit. Naštěstí na akci byl Honza i Eva Faruzelová a už večer se domluvili, že to vezmou za mne, když bude potřeba. Monika ze Šumaváčku má zkušenosti s jednoduchým square dancingem a tak tyto lekce absolvuje za mikrofonem. Ve škole si dávám po probdělé noci jedno rychlé kafe a už zase mažu do Meziříčí. Ale Kristinka pořád nic. Už začínám mít obavy, že budu muset odjet do poroty. Ale po injekci se vše změní a v 11.24 je Kristinka na světě! Ještě přestříhnu pupeční šňůru a už ji odnáším na pultík, aby byla řádně podepsaná. Pak ještě hodinka a už chvátám do Všechovic. Cestou se stavuji v Kauflandu, když tu mi volá Honza. Obrovský řev všech kolem něj sedících se ozve ve sluchátku poté, co mu sdělím, že zrovna nesu čtyři láhve vína na oslavu a tudíž, že vše dobře dopadlo. Odporotcuji (společně s Honzou a Monikou) a už zase jedu do porodnice. Po lekci cloggingu opět rychle do Všechovic na country a vyhlášení výsledků. Večerní tancování se vydařilo, jako dlouho ne. Byl jsem v euforii z prožitých zážitků a tanečníci byli skvělí. Chtěl jsem jim částečně nahradit moji dopolední absenci a tak přetahujeme o více než hodinu a pak již následuje oslava. V neděli se přesouvám do Valašského Meziříčí, kde jsem až do středy, kdy se všichni tři vracíme na Šumavu.
    
         
 
23. CSDCTS Tábor
Obrázky najdete ve fotogalerii. Povídání pro Vás připravuji.
 
Loučovice duben 2013
Po půl roce se opět scházíme v Loučovicích na semináři, který pro nás připravila skupina Čarodějky. Již v září jsem si pochavaloval, jaké skvělé děti se sešly, nyní to bylo ještě lepší. Bylo nás jako šafránu, chřipky udělaly své, ale o to víc jsme se naučili. A také se pobavili, vyblbli, zkrátka víkend se povedl.
   
Tančily se jednoduché i obtížné tanečky, dvě hodiny jsme se věnovali i úvodu do square dancingu.
  
O polední pauze jsme s tanečníky Šumaváčku tancovali celý Basic a když už nohy bolely, hráli jsme si s krabičkami. Holky z Loučovic tuto zábavu viděly poprvé a docela se jim líbila. Tanečnice a Filip dostávali různé úkoly - od předvedení jednotlivých figur až po vlastní choreografii, která tanečníky z krabiček dovede do zadané formace.
   
Při teoretickém zkoušení definic figur i názvů formací bylo i veselo. Jak je vidět na hlásících se rukách, znalosti byly bohaté.
  
Do tance se zapojily i maminky a tatínkové, kteří se přišli podívat na své děti.
  
 
Prackovice
Do Prackovic jsem jel učit poprvé. Mělo to být jednodenní tancování, nejprve dvě hodiny pro rodiče s dětmi, potom až do dvaadvaceti pro dospěláky. Bylo to nad očekávání skvělé. Přišli i malincí předškoláčci, ale protože šlo o tancování rodičů s dětmi, maminky a tatínkové jim velmi pomohli a tak jsme tančili o sto šest. Stejně tak s dospěláky, kteří si tancování užívali. Už se těším na příští rok.
   
Střelice
 Do Střelic jsem se těšil. Jenže to jsem nevěděl, že v Táboře chytneme nějakého bacila. Většina naší výpravy do Tábora úplně odpadla. Už když jsem další pátek odjížděl do Střelic, nebylo to nejlepší. Brzké vstávání, které bylo nutné kvůli páteční školní výuce ve Zbraslavi, člověku také nepřidá. Nicméně Zbraslav byla úžasná. Ač to nedělám ani často ani rád, dojel jsem si do lékárny a nakoupil cosi pro jistotu. Ale už večer, kdy jsem měl učit po programu dospělé mi bylo jasné, že víkend bude náročný.  A oni pořád nepřicházeli a nepřicházeli - až teprve tři čtvrtě hodiny po začátku. Jak jsem litoval, že ani nemohu ochutnat výborné víno, které Vojta vždycky přinese. Tak jsme tentokrát tančili jenom hodinku, do necelé půlnoci. Druhý den se od rána pokračovalo. Tanečníci byli stejně jako v pátek úžasní, učil jsem řadu nových věcí. Ale večer už jsem skoro nemluvil. Byl jsem rád, že tanečníci byli ukáznění a dokázali být potichu, takže jsme sobotní výuku dokončili. Neděle byla kritická. Sice jsem nastoupil s odhodláním těch devadesát minut odučit, ale záhy jsem pochopil, že víc jak 45 minut neumluvím a nakonec jsem po dvaceti minutách musel výuku ukončit. Naštěstí se toho mohla ujmout Marcela ze Střelické růže a tak zbytek programu doučila. Závěr patřil mému odvozu na pohotovost, a když jsem se konečně po několika hodinách dostal domů, už jsem měl čtyřicet. A to byl také důvod, proč odpadl o týden později seminář v Ostravě. 
 
 Tábor březen 2013
A už zase jedeme do Tábora. Terezka, která tam nejede zdaleka poprvé, se těší na školníka Luboše. To my ostatní také, ale ještě se těšíme i na další soubory. Gremlínky, Little Stars a také na Jestřábky, které jsme neviděli už dobře dva roky. Odjíždíme hned po ránu, chceme navštívit nedávno otevřené muzeum čokolády. Je sice děsně drahé, ale kdo už tam byl, si expozici pochvaluje. Líbilo se nám tam. Kromě zajímavostí pro děti, jako je kompletně zařízená perníková chaloupka či podzemí plné permoníků dolujících čokoládu, obsahuje expozice i seriózní informace o historii čokolády. K tomu řada zajímavých výjevů z pohádek vytvořených z marcipánu. Byli jsme spokojeni. Dokonce i ochutnávka bonbónů s netradičními příchutěmi byla zajímavá - a kupodivu chutná. Rozhodně bych do té doby nedával k čokoládovému bonbónu česnek, křen či růžovou esenci. Tancování probíhalo jako na jiných seminářích, kde jsme s Honzou Valentou. Když byl clogging, já měl ve třídě s jinými dětmi square. Nedílnou součástí byl další ročník soutěže O Táborský kalich, kde se tradičně kromě normálních cen a pohárů udělovala prestižní Cena pana školníka. Luboš Pršala jako každý rok vybral vystoupení, které se jemu osobně nejvíc líbilo.
 
Nahoře: Na náměstí v Táboře.
Dole: Že by Jeníček s Mařenkou?
           
Dole: Poprvé vypuštěný Jordán jsme nemohli minout.
    
 
Jindřichův Hradec listopad 2012
Jindřichův Hradec se na našich webovkách v posledních letech objevuje poměrně často. A to je dobře. V Hradci country taneční hnutí rozhodně nezahálí a mezi ty nejaktivnější patří soubor Little Stars. Po půl roce opět tedy míříme s několika tanečnicemi a jedním tanečníkem Šumaváčku do města Adama Michny a nemůžeme nenavštívit Krýzovy jesličky. Dětem se pochopitelně líbí a my dospěláci si je také užíváme. V  muzeu si prohlédneme i ostatní expozice, za dva roky, kdy jsem tam nebyl, se některé změnily, jiné přibyly. Ujít jsme si nenechali ani 15. poledník, po kterém, když se přejde, splní se přání, na které se myslí. Na večer po tancování pak pro nás spolupořádající soubor připravil zdobení perníčků.
                
Školní pořady nejen v listopadu
Semináře v rámci školních pořadů představují pro Míru Procházku velkou část mimovíkendových tanečních aktivit. Že to děti baví je vidět i na několika následujících fotografiích.
         
Vrbno pod Pradědem listopad 2012
Seminář ve Vrbně pod Pradědem se jako každý rok podařil. Soubory z blízka i zdaleka se sjely, aby strávily tři dny plné tancování, her a kamarádů. Rok dopředu jsme se domlouvali, že víkend bude určen především nezkušeným a začínajícím tanečníkům a tak jsem si připravil především jednoduchoučké tanečky. Mimo program jsme pak tančili složitější choreografie dlouho do noci. Báječně jsme si to užili, já za mikrofonem, tanečníci na parketu. Při odjezdu jsme se shodli, že bychom příští rok opět všichni rádi přijeli.
         

 Břeclav 2012
O tom, že se nám v Břeclavi líbí, svědčí nejlépe ta skutečnost, že letos jsme v ZŠ Na Valtické pořádali seminář cloggingu a country tanců, tradičně spojený se soutěží O Zelený hrozének, již potřinácté. Velkou radost jsme jako pořadatelé měli, že po nepříliš úspěšném předchozím školním roce, začíná s odeznívající finanční krizí návštěvnost akcí opět stoupat. I v Břeclavi byl téměř dvojnásobek tanečnic a tanečníků oproti předchozímu roku. Po několika letech k nám opět zavítal slovenský soubor. Letos to bylo Slniečko z východoslovenského města Michalovce. Jejich choreografie předvedené v soutěži neměly konkurenci, bylo skutečně nač se dívat. Skvěle ztvárněné show, se všemi prvky, které tento taneční směr má obsahovat, super výrazy i pohybové ztvárnění jednotlivých tanečních figur byly jedním slovem báječné. Avšak i vystoupení ostatních souborů byly příjemné, koukatelné – řekl bych, že oproti předchozímu ročníku na sobě většina souborů docela zapracovala. 
Na seminářích se nám dobře učilo. Vnímaví, schopní a ukáznění tanečníci, ochotní přijímat nové informace vytvořili tvůrčí atmosféru, ve které se mně i Honzovi Valentovi, dobře pracovalo. V době, kdy měl Honza na parketu cloggery, jako na  většině společných akcí jsem se věnoval tanečníkům, kteří se chtěli seznámit se square dancingem. Tanečnice ze souboru Masánčata si tancování SD vyloženě užívaly a tak o dobrou zábavu a veselé chvilky nebyla nouze.
                         
 
Podzimní prázdniny 2012

Jsem laxní. Hlavně co se nepříjemných věcí týká. V Ledcích mi všechny soubory, které na podzimky pravidelně jezdí, že letos jim to nevyjde. Rok dopředu jsem měl vše domluvené, školu zajištěnou, musel jsem ji odvolat. Na seznamu úkolů jsem bod „ZRUŠIT PODZIMKY“ přepisoval den po dni. Jedno úterý, krátce před akcí, jsem si ho zakroužkoval červeně a doplnil třemi vykřičníky. To pro mne znamená: „Zítra bezpodmínečně!“ Odpoledne jsem šel callerovat square k loučovickým Čarodějkám a nejednou mi pípla SMSka přeposlaná z emailové schránky. Předmět: Podzimky. Začátek zprávy: Ahoj Míro, posíl...

Doopravdy jsem byl zvědavý, když jsem doma zapínal počítač. A potěšilo mě, že Kačenka, jedna z plzeňských vedoucích, zrušila plánovanou akci a raději s holkami vyrazila do Vyššího Brodu. „No nazdar!“, řekl jsem si. Na středu, kdy podzimky měly začít, jsem si po Ledečském zrušení akce domluvil jednodenní školní seminář v Nelahozevsi. Ale neuspořádat je, to by mi bylo líto. A tak jsem poslal mail Jitce s Péťou do Přerova a byl jsem rád, když předběžně přislíbili účast.

Středa byla drsná. Vstávat ve dvě (normálně chodím spát o hodinu později), pak se s maminčiným Daihatsu, které se svou velikostí podobá spíše pelíšku pro Jorkšíra, přesunout do Nelahozevsi. Odučit a rychle zpátky, abych včas otevřel školu účastníkům. Country střídá square, chvíli easy basic, chvíli A1, chvíli něco mezi tím. Tancujeme od rána do večera. Jsem rád, že je venku ošklivo a nikdo netouží po výletech. Alespoň se tanečně posuneme o pěkný kus dál. Jenom je škoda, že holek z Brodu se moc neúčastní. Blíž už jim akci fakt uspořádat nejde. Pro zpestření beru holky k Františkovi Táchovi, malíři s bujnou fantazií. Jeho ateliér není z největších, ale množství výtvarných nápadů vydá na dobrou hodinku prohlížení a povídání. Zkrátka téměř týdenní akci jsme si užili dosyta.

                   

Lipník nad Bečvou říjen 2012
 Do Lipníka nad Bečvou se sjíždíme už řadu let, patří k akcím, které na přelomu září a října pravidelně startují taneční sezónu. Nejinak tomu bylo i letos a pozitivní byl nárůst počtu účastníků oproti předchozímu roku.
                     
 
Loučovice září 2012
Seminář country tanců v Loučovicích pořádal soubor Čarodějky s jejich vedoucí Janou Grammetbauerovou. Vždy v září se sejdou děti z Čarodějek a ze Šumaváčku, aby se po prázdninách vzpamatovaly, připomněly si vše zapomenuté a aby nováčci z letošních přípravek získali základní znalosti  a dovednosti. Letošní seminář byl naprosto úžasný. Děti, které měly zájem o to, co se jim říkalo. Děti, které chtěly přijímat informace a učit se nové věci. Děti, které byly hodné, soustředěné a dávaly pozor. Téměř neuvěřitelné. Ty, které na akci nebyly, se naučené věci budou doučovat nejméně do Vánoc. Ale ty, které přišly, jsou pěkně nastartované a už se těším, až s nimi opět budu pokračovat v dalších složitějších záležitostech.
 
Míra rozdává mašličky, aby se poznaly holky tančící na pozici pána.
  
Nahoře: Ve víru tance.
Dole: Míra jako obvykle vypráví o věcech souvisejících s country tancováním. Děti zkoušel z figur. Velmi jim to šlo a navíc bavilo.
 
  
Zkrátka nejen díky královskému trůnu a slintajícímu drakovi, ale i díky báječným tanečníkům se Míra cítil jako v pohádce.
        
 
Ledce září 2012
Před řadou let jsme začali na začátku září jezdit do Plzně, abychom strávili víkend plný square dancingu. Bylo to tam báječné, ale z organizačních důvodů to tentokrát nebylo možné. A tak jsem byl rád, když Milena Genttnerová byla ochotna se svou skupinou Cvrčci akci uspořádat v nedalekých Ledcích.
V pátek po obědě nakládám ve Vyšším Brodě nejzkušenější tanečnice, v Budějovicích přibíráme Jitku a za pár hodin již vykládáme hromadu zbytečností v Ledcích. Tancování je jako vždy pohodové, plzeňské tanečnice si pro nás  na sobotní večer opět připravily zábavnou hru.
Cestou domů se nemůžeme nestavit ve Zruči, když už tudy jedeme. Sám jsem tam byl nesčetněkrát, ale i se Šumaváčkem tamní muzeum letadel navštěvujeme již potřetí. Letadla dopravní i vojenská, vrtulníky, tanky, BVP a spousta dalších exponátů je zde nachystána nejen k obhlédnutí, ale doslova k osahání. Do řady z nich je možné vlézt a vše si vyzkoušet. "Jé, hele, když hejbu touhle pákou, tak se hejbou křídla!", volaly nadšeně holky, když seděly za kniplem a pozorovaly klapky a kormidlo. Tři hodiny utekly ani jsme nevěděli jak.
  
  
 
Řízeček byl jedna báseň! Vždyť nám ho taky přinesla jedna z bývalých country tanečnic.
  
 
 Teprve když si člověk stoupne až k němu, uvědomí si, jaký je to macek.
 
 
A to o tom mackovi platí nejen pro IL 18, kterým se kdysi létalo na rekreaci do Bulharska, ale i pro vrtulníky či motor z Jumba, do kterého jsme se úplně bez probémů vešli.
 
  
Nahoře: Takhle se leze do tanku.
Dole: A takhle z něj.
 
 
 
Dnešní tanečnice Šumaváčku už éru jednadvacítek na českobudějovickém letišti znají jen z vyprávění.
 
Nahoře: Starší verze Mirage.
Dole: Kdy se člověku poštěstí sednout si do kokpitu.
  
Nahoře: Holky v jakémsi obrněnci.
Dole: A holky ve vrtulníku.
 
 
Nahoře: Pilotní výcvik - 1. lekce. "Už umím hýbat touhle pákou!"
Dole: To Jitka je zkušená pilotka, ta absolvovala všechny tři šumaváčkové návštěvy ve Zruči.
 
 
Dole: Dnes už "Na Berlín!" jezdíme jen s tanečním vybavením, když je tam nějaká zajímavá víkendovka.
 
 
Fall Round Up v Reilingenu
Přelom srpna a září patří již tradičně akci Fall round Up. Tentokrát jsme na ni jeli šest stovek kilometrů do Reilingenu. Sjelo se přes sedmset tanečníků z devíti zemí, z ČR jsme tam byli čtyři. A tancování stálo za to. Od Ms po A1. Jen country tance mě trochu zklamaly. Těšil jsem se na ně, ale ve chvílích, kdy jsem do haly s nimi přišel, učili calleři zcela primitivní a nezáživné choreografie. Nemluvě o tom, že na mezinárodní akci běžně při výuce používali calleři němčinu, to se týkalo často i square dance hal (ve srovnání se Salzburgem, kde jsme byli jenom tři neněmecky hovořící a caller celou dobu používal angličtinu...). Tak jsem vždy odešel na square. Cloggingová hala stejně jako hala Ms a A1 mě příjemně překvapily relativně mladými tanečníky. Řada jich byla ve věku 12 - 18 let. Je to potěšující trend, který pozoruji již delší dobu.
      
Nahoře: Na afterparty s Jessicou bylo veselo.
  
Hodně mladých tanečníků se objevuje poslední dobou na zahraničních akcích.
   
 
Cvikov a Luž
S Martinem Žákem a Starou almarou spolupracujeme již řadu let. A jako každý konec srpna i letos jsem zvučil akce v Lužických horách. Bylo vidět, že vše se odehrává v precizní režii Martina. Ve Cvikově šlo o pětihodinový maratón, kdy se střídalo vystoupení Staré almary s řadou předtančení, s vystoupením s biči a lasy, s výukou tanců.
O den později se odehrával koncert na Luži. V rámci Křivořezání - mezinárodního setkání uměleckých řezbářů. Ve volné přírodě, na louce.  Byl to obrovský a příjemný rozdíl, oproti akusticky velmi nepříjemnému cvikovskému sálu. Nechyběla ani nezbytná výuka tanců v podání callerky Denisy.
 
Nahoře: Staronový houslista Michal Žára, Michal Ondřej, Martin Žák a Denisa Žáková, zkrátka Stará almara v podobě, jak ji v poslední době známe.
Dole: Martinova nová sestava muzikantů s pracovním názvem New Time Band. Dokonalá muzika.
   
    
Nahoře: I zvědavé ovečky se přišly podívat, co se to na Luži děje.
Dole: Míra Procházka při zvučení. Uložení aparatury uvnitř auta je pro zvučení v nestálém počasí ideální. 
  
   
Salzburg 2012
Stalo se již tradicí, že v polovině srpna vyrážíme do Salzburgu. Jinak tomu nebylo ani letos. Až na to, že jsme jeli jenom tři. A nejeli jsme přímo do Salzburgu, ale do blízké vesnice Henndorf. Krásná alpská panoramata lemovala naši cestu. Velké překvapení nás čekalo po příjezdu na místo. Nádherný sportovní areál s moderní halou uprostřed pastvin, vedle lesa. Co víc si člověk může přát.
Po ubytování v kempu jdeme tančit. Pohodové tancování. Pro mne akce začíná být suprová v sobotu po obědě. Začíná se A1. Německý caller Nils Trottmann předvádí úžasné věci, v podstatě calleruje C. Od C1 až kdoví kam. A to vše pouze figurami z A1. Může si to dovolit. Na parketu mu stojí tři čtverylky tanečníků, kteří tančí nebo alespoň koketují s C1. Fantastické věci  - hned si vzpomenu na klub v tušímže Nottinghamu, který jsem v šestadevadesátém navštívil. Tehdy C3 caller pro C3 tanečníky calleroval + . Stejně dokonalé jako nyní. Jenom je škoda, že během odpoledne přišli i méně zkušení tanečníci a tak caller musel jít s úrovní dolů, ale i tak byla poměrně vysoká. 
 
pohoda na kempu...
 
...a pohoda na tanečním parketu
 
          Ve víru Mainstreamu.............................i A1
    
European Convention Kladno
Evropské Convention je akce, která se pořádá jednou za dva roky. Letos poprvé v ČR. Desítky super callerů, za řadou z nich jezdíme po celé Evropě. A teď byli všichni pěkně pohromadě. Člověk nevěděl, kam jít dřív tančit. V pátek jsem si užíval A2. O den později jsem do A2 haly chodil jen zřídka, věnoval jsem se tanečnicím z klubu. Více času jsem trávil v A1 hale. Bylo to příjemné, občas i vtipné, ale až příliš jednoduché. Tanečníci - i řada zahraničních - nezvládali často ani základní pozice. Několikrát se mne různé tanečnice ptaly, jak je definice té či oné figury. Zkrátka stav přijatelný na výukovce, nikoliv na "ostré" akci. Ale nevadilo, víkend jsme si krásně užili. Překvapilo mne, že řada českých tanečníků, o kterých jsem věděl, že na akce jezdí, na tuto super akci nedorazilo. 
 
Tancování v chorvatském Pakoštane 
 Je pátek třináctého července, osm hodin ráno a s Milenou sedíme na nádraží v Loučovicích. Za pár okamžiků má přijet vlak, aby nás odvezl do Brna. Autobus cestovní kanceláře má sice přijet až v 18.00, ale protože na cestě jsou tři výluky, jedeme raději o vlak dřív. Ne, že bych z toho byl odvázaný - kdybychom jeli autem na jih, byli bychom za tu dobu již u chorvatského moře, například do Rijeky to je z Loučovic jenom 547 km. Ale takto je to méně pohodlné, zato dobrodružnější. Když hlavní organizátorka zájezdu v Brně vystoupila a nechala nás jet samotné, byl jsem rád, že mám číslo na jednoho z tatínků mých tanečnic - kamioňáka jezdícího Chorvatsko - a v kapse kontakty na rakouské a italské SD kluby. Zkrátka, když by náhodou něco nezafungovalo, naložím přebytečné krámy jako je aparatura, prodlužovačky, popisy tanců.... do náklaďáku a s nejnutnějšími věcmi stopem vyrazíme směr ČR. Člověk má být připraven na vše. Ale vše dobře dopadne a v půl osmé ráno jsme na místě. Nemohu nevzpomenout svého výletu do Sýrie, kdy za stejnou dobu na cestě, kam jsem před pár roky jel autem, byl téměř na bulharsko-turecké hranici. Alespoň jsem tentokrát nemusel řídit a platit benzín. Ale ne, že by mi to nechybělo. To řízení. Placení bych se klidně vzdal.
Zpět do Pakoštane. Tedy do destinace, která se pro následující dny stane naším přechodným domovem. Ubytování je možné až v poledne a tak se jdeme podívat k moři. Kdo mě zná, ten ví, že netoužím po vodních radovánkách. Bylo krásně čisté, průzračná voda s fantastickou viditelností, úžasně teplé. Ale také mokré, slané, hluboké, s vlnami.....:-((  , zkrátka jako každé z asi dvou desítek moří, která jsem navštívil. Ubytujeme se  v báječném apartmánu, jeden pokoj mám s Milenou, druhý patří Jitce z Přerova. Kuchyň pak je společná, vybavená ledničkou, vařičem, na chodbě mikrovlnka, zkrátka veškerý komfort, který člověk potřebuje. Na stolech ve společné jídelně ležely archy, které byly průběžně doplňovány požadavky na jednotlivé fakultativní výlety. Jediný, který byl plně obsazen tanečníky hned zpočátku, byl výlet do večerního Zadaru. Tak jsem nás na něj napsal také. Protože moje úloha na tomto výletě byla učit country tance a callerovat, ostatních jsme se nezúčastnili. Protože vždy byl někdo, kdo zůstával v Pakoštane a společně jsme pak tančili. O to víc jsme se ve chvílích volna mohli věnovat floře a hlavně fauně. Mrzeli mě hadi. Těšil jsem se na zmije růžkaté, ale všichni spatření hadi byli nesmírně mrštní a rychlí, k pozorování nepoužitelní. Jen jejich typické stopy v prachu polních cest v olivových hájích naznačovaly, že by zde mohl být herpetologický ráj. O to větší radost nám dělali mořští tvorové. Milena je chytala do kšiltovky, když jsme neměli síťku. Rychle vyfotit a zase pustit zpátky do vody. Sumýši, krevetky, rybičky, ježci, ráčci poustevníčci, hvězdice, krabi, ale také motýli, vážky a další druhy hmyzu, hlavně cikády, nadšeně pózující před objektivem a při tom hlasitě cikající, to vše a spousta dalších zvířátek nám dělala společnost na našich výletech. Užili jsme si to.
Tanečníci byli báječní. Na parket chodili včas, byli schopní a bavilo je to. Tančili jsme především tradiční country tance, ale čas byl i na square dancing. Jedno odpoledne jsme si užívali skotských tanečků, včetně mého nejoblíbenějšího tance Johny Walker. Terasa naší vily byla přesně to pravé pro množství tanečníků, kteří se jednotlivých lekcí účastnili. Dopolední tancování začínalo hned po snídani a trvalo okolo tří hodin. Původně jsem myslel, že odpolední tancování bude probíhat před večeří, ale vzhledem k vedrům, která se pohybovala okolo 30 - 35 stupňů Celsia, jsme se domluvili na dvou hodinách po večeři. Aparaturka, kterou jsem si na chorvatkou akci pořídil a před tím v Táboře odzkoušel, se plně osvědčila.
Závěr každého dne patřil návštěvě nočního centra městečka.
 
 
Báječní tanečníci na tanečních lekcích.
    
Šárka, Jitka a Milča na noční procházce v Pakoštane.
     
Cikády byly úžasné. Nejen, že nadšeně pózovaly před objektivem, ale ještě při tom zvesela cikaly.
    
Nahoře: Míra hledá breberky na focení.
Dole: Vyfocená kobylka. 
     
Krabi, šneci a další havěť byla příjemným zpestřením každého dne. 
 
Mírův standardní oděv zpočátku překvapoval některé účasníky naší výpravy. (Toho, kdo ho zná, by spíše překvapilo, že nemá na krku svůj obvyklý červený, puntíkatý šátek.)  
 
Milča s kšiltovkou, lovící mořská zvířátka        a               Milča před večeří.
  
Nahoře: To je ale vyvalené oko!
Dole: Míra na vycházce za zvířátky.
       
V Zadaru Míra a Jitka prohlížejí mušle nalepené na přístavní zdi.
                                     
  
        
Tady jsme bydleli.
      
Nahoře: Nákup pohledů a jiných suvenýrů patří ke každému výletu.
Dole: Podvečerní Pakoštane.
  
Jitka se často účastnila Mileniných a Mírových výprav za poznáním.
   
Vpravo nahoře: V ČR jsou podobné ochranné stavby z kamínků či dřívek k vidění především u chrostíků v potoce, suchozemská zvířátka se u nás takto příliš často nechrání.
       
Některé stezky byly spíše na pohorky a rifle.
  
Úplně prťavý krab.
     
Vařili nám báječně!
      
Zadar.
             
                               
Letní taneční soustředění Tábor
Rok s rokem se sešel, prázdniny právě začaly a tak s dětmi ze Šumaváčku vyrážíme na devět dní do Tábora. Tentokrát si vezeme novou paní kuchařku. Tradiční kuchař Pepíno se zdravotnicí Renčou tentokrát z rodinných důvodů do Tábora nemohli a tak jsme na Hanku Coufalovou zvědavi. A mohu říct, že jsme nelitovali. Hanka vařila fantasticky a všem náramně chutnalo. Večer přijíždí i zdravotnice Šárka. Díky školníkovi Lubošovi Pršalovi nám jde rozjezd akce pěkně od ruky a večer se již jenom těšíme na neděli, až přijedou naši kamarádi z Plzně, Ostravy a Přerova.
První tancování patří square dancingu a tak to po většinu tanečního času i zůstalo. Jen občas, pro zpestření, přijdou na řadu tradiční country tance nebo line. Stejně jako loni tancujeme ve dvou třídách. Druhou callerkou je Dita Válková. Tanečníky si střídáme a tak si nás zkušení i méně zkušení tanečníci užijí do sytosti. Odhadem pět tanečnic a jeden tanečník odjíždějí s tím, že umí A1, řada dalších ji má alespoň prošlou.
Ale letní soustředění není jen o tancování. První výlet, který většina účastníků absolvuje, vede do husitského muzea, jehož návštěva navozuje téma celotýdenní hry. Tu si jako každoročně připravily Julča s Kačkou z Plzně a mají velkou pochvalu - opět jsme se bavili všichni.  Je vidět, že jsou rok od roku zkušenější a na kvalitě hry se to odráží. Celodenní výlet tentokrát patřil Pelhřimovu. Především muzeu rekordů a kuriozit. Protože jsem ho již jednou navštívil, věděl jsem, že se bude dětem líbit. Funkční hudební nástroje z nejrůznějších materiálů, řada uměleckých předmětů složených z desetitisíců zápalek a k tomu předměty běžné potřeby, ale v extra malých nebo naopak extra velkých rozměrech. Pelhřimov je také asi jediné město na světě, kde si můžete vyběhnout na městskou věž s kozou. Pokud návštěvník nemá vlastní, jsou k zapůjčení dvě obrovské plyšové. Po návratu pak obdrží certifikát o úspěšném absolvování daného sportovního výkonu. 
Zvířátka děti vždycky baví a tak jsme se vydali na prohlídku táborské ZOO. Malinká, ale příjemná. Kromě tradičních zvířat, jako lvi, tygři, albín klokan či medvěd mýval (a samozřejmě řadu dalších) tam mají i domácí zvířátka. Ta se jako ve většině českých ZOO dají krmit a děti bavily ze všech nejvíc.
Zajímavý byl i závěrečný výlet do Housova mlýna v Táboře. Mnoho jsem o něm četl v propagačních letácích na křídovém papíře, reklamy na bilboardech i v rádiu, to vše mě dlouhé roky odrazovalo od návštěvy. Nemám rád takové podbízivé atrakce. A tak jsem byl docela zděšený, když mi holky oznámily, že tam půjdeme v rámci hry, nicméně jsem jim své zděšení neprozradil. Ale na rozdíl od jiných podobných atrakcí to bylo super. Příjemné přátelské prostředí, žádná tvrdá komerce. "Co si dáš, bratře?", byla první otázka v šenku od sestry krčmářky. A v podobném duchu se neslo celé odpoledne a večer. V krčmě na stolech ležely různé stolní hry a hlavolamy, venku pak zábava v duchu středověkých kratochvílí. Vším nás provázeli kostýmovaní husité. Protože celý areál je spojen s firmou A.R.G.O., kterou známe z titulků řady filmů jako ty, kdo se starají o kostýmové vybavení historických bitev, je možné navštívit zbrojnici. Obrovské množství exponátů si je možné nejen prohlédnout, ale i osahat, vše doplněné výkladem o tom, se kterou zbraní, či ve které zbroji, který známý herec bojoval, ve kterých scénách byly použité kovové součásti a ve kterých jenom plastové či gumové náhražky.... zkrátka bylo to velmi zajímavé. A na půdě expozice výjevů z táborských pověstí. Opět doplněná poutavým výkladem. 
Jak jsme se celou dobu měli, Vám napoví i níže umístěn fotky. Pokud byste jich chtěli vidět více, podívejte se do sekce "Fotogalerie".
                                    
Před dvěma roky jsme se byli podívat na rozhledně Hýlačka. Po letošním novoročním požáru z ní zbylo jen torzo...
    
Ve vlaku.
  
Čokoládový zámek a zubní kartáček.
  
To je panečku tužka!
 
    
Housličky z mramoru, sirek a skla.
                  
      
Při jedné z disciplín celotýdenní hry.
    
Pohádka na dobrou noc, večerní česání a pak už spinkat.
                  
Na vnučce naší zdravotnice je vidět, že má čokoládu doopravdy ráda:-))
                        
106. RDP Jindřichův Hradec květen 2012
Na rozdíl od Všechovic, které proběhly o týden dřív a kde byli tanečníci z devíti souborů, byl květnový Hradec méně obsazen. Jedna vedoucí měla závody na kole, druhé se zdál program určený pouze pokročilým (hezká výmluva, když v programu byla většina tanečních bloků určena všem, případně tři jednoduchoučké tanečky pro všechny a čtvrtý pro pokročilé a jen malá část vyhrazena pouze pokročilým), jiný soubor se chystal od ledna a nakonec ani neodpověděl na e-maily. Zkrátka v Hradci byl jen spolupořádající soubor Country Little Stars - a já byl nakonec docela rád. Díky tomu, že zde bylo jen 18 tanečnic, mohl jsem si dovolit učit i obtížnější choreografie, zařazovat náročnější krokové variace. Protože kromě zkušených holek se akce zúčastnily i zcela nové slečny, navíc z první třídy, střídaly se taneční bloky tak, jak bylo uvedeno v programu. Malé byly úžasné. Naučily se spoustu nových figur i postupů v nejrůznějších formacích. Velké holky pak zaslouží pochvalu - již nejsou nejukecanějším souborem. Dávaly pozor a na blocích pro všechny se hezky staraly o mrňata a začátečníky.
Připravily i řadu her, kterými jsme si víkend zpestřovaly. Sobotní táborák s pečením buřtů a zpíváním při kytaře napovídal, že prázdniny už pomalu klepou na dveře.
Hradecký seminář byl nejlepším seminářem tohoto školního roku a udělal za ním krásnou tečku. 
  
   
  
   
Program jsme měli zpestřený celou řadou her a jiných bláznivin.
  
Buřtíky, kytarka, zpěv a nealkoholické pivo na schlazení hlasivek, to byl sobotní večer.
    
I místní obyvatel školní zahrady se přišel podívat, kdo že mu tam tak dupe.
 
 
 
105. RDP Všechovice
 
105. RDP mělo pro Šumaváček začít pětidenním výletem. Vzhledem k pasivitě současných tanečnic vyrážel Míra sám, poté, co zkrátil program o jeden den. První zastávka byla Kroměříž. Protože malé slečny nejely, nahradil návštěvu již několikrát navštívených míst, vhodných pro děti a dopřál si prohlídky těch objektů, které by holky tolik nezaujaly. Obrazárna. Tizian, van Dick a další úžasné originály, Orlovna s neuvěřitelným systémem rozvodu vody pro zámek a další místa, Mincovna s velmi zajímavou expozicí historie kroměřížského mincovnictví. Posezení v cukrárně se sestrou Zuzanou a prohlídka církevní školy bylo emotivní tečkou za kroměřížskou zastávkou.
 
 
 
Honza Valenta s rodinou a dvěma dětmi z kroužku přijel také již ve čtvrtek, ale až v nočních hodinách. Páteční dopoledne tedy bylo možné strávit podle původního plánu v Teplicích nad Bečvou. Zbrašovské aragonitové jeskyně byly prvním pátečním zastavením. Míra tam sice byl již 3x, ale jeskyní není nikdy dost a tak společně s hradeckými vyrazil do výzdob z CaCO3 již počtvrté.
Stázka měla malinko problém ochutnat báječné prameny, ale dokázala si poradit. Hranickou propastí a obědem v Hranicích páteční výlet skončil.
   
Návštěva lázní a neochutnat lázeňské oplatky? No to by snad ani nešlo.
 
 
 
  
  I neděle patřila výletu. Svatý Hostýn, Jurkovičova Křížová cesta, rozhledna. Pak už jen poslední rozhlédnutí po krásném okolí a již domů...
   
 
 
   
Během tanečního programu se v tělocvičně střídaly bloky country tanců a cloggingu, když probíhaly cloggingové lekce, Míra v jiné hale calleroval square dancing. Sešly se na něj výborné tanečnice. 
 
     
  
  
  
  
 
 
    
 
Další fotky jsou střípky ze soutěže a předávání cen.
   
  
  
             
 
   
 
  
  
     
  
 
 
 
 
 
Taneční seminář v Bezně
Country Live a Bezinky. To jsou dva soubory, které z iniciativy Ivany Pohůnkové pořádaly taneční seminář v Bezně. Sjeli se tanečníci  z širokého okolí a určitě nelitovali. Taneční semináře probíhající ve dvou halách současně, country bál, hra, to vše bylo skvělým naplněním čtyřdenního prodlouženého víkendu.
Trošku mě překvapilo, když na první lekce pro pokročilé přišly některé starší tanečnice, které na tom byly tanečně hůř, než tanečnice na předchozí lekci - na lekci pro začátečníky. Navíc byly velmi slabé i po stránce znalosti a dodržování tanečních pravidel, především nutnosti sledovat to, co se jim říká. A tak na blocích pro pokročilé docela zdržovaly, ale lekcím pro začátečníky se s úspěchem vyhýbaly, ačkoliv jsem je opakovaně nabádal k jejich absolvování. Zato tanečnice Country Live byly skvělé. Bylo na nich vidět, že se Ivana při výuce nebrání anglické terminologii a přesto, že tanečnice některé názvy pozapomněly, reagovaly na ně velmi dobře. Velkou radost mi udělal soubor z mladoboleslavské 5. ZŠ. Děti byly ukázněné, pohodové, znaly většinu záležitostí, které k country tancování patří a tak výuka s nimi na blocích pro začátečníky byla nejen příjemná, ale i velmi efektivní. Zpestřením sobotního večera byl country bál. Báječná kapela hrála skvěle. Jen trocha  obav mě naplňovala při pohledu na  černé bouřkové mraky. "Dva mixáky jednou ranou!", to byla moje myšlenka, když jsem viděl moji a kapelní aparaturu zapojenou vedle sebe a k tomu blesky křižující oblohu. A pak to přišlo. V polovině bálu rána jako hrom - vlastně ne "jako". A v té chvíli ticho, tma, jen "nouzáky" v kulturáku naskočily, aby dodávaly trochu studeného světla. Muzikanti se nedali, sedli na okraj jeviště a hráli bez elektriky. Energetikům se během několika minut podařilo její dodávky obnovit a po chvilce napjatého očekávání, zda nás technika nepřestane  poslouchat, se hrálo dál.
Nedělní odpoledne patřilo hře v přírodě, kterou pro nás připravila nejstarší děvčata z Country Live. Na celé řadě zastávek děti plnily nejroztodivnější úkoly, které je velmi bavily.
Zkrátka v Bezně bylo fajn a pokud by se akce měla opakovat, rád na ni opět přijedu.
   Caller Míra a jedna z hlavních pořadatelek Ivana Pohůnková
 
 
  
Tančili malí i velcí.
  
 
 
22. CSDCTS - o této akci si můžete přečíst v podsekci "Ohlédnutí" (podsekce "Aktuálních slovíček od Míry) a fotografie najdete ve fotogalerii.
 
Střípky z vystoupení pro školy
       
Zatímco na školních pořadech Míry Procházky děti tančí, na pořadech Martina Žáka hrají na netradiční hudební nástroje a zpívají.
     
                                                           Míra při zvučení Staré Almary a skupiny
                                                           Mlha na country bále v Mikulčicích
 
 
Střelice u Brna, aneb vítání jara tancem
Bylo to po roce, těšil jsem se na to a bylo to skvělé! Střelice s Marcelou, Dášou, Vojtou a spoustou tanečníků. Nejen, že se sjely děti, ale jak jsem předpokládal, objevila se na akci celá řada dospěláků, jednotlivců. Kromě tanečních stálic, jakými jsou ostravští Gremlínci či kroměřížská Kvítka,  zúčastnila se celá řada dalších souborů a kroužků, často zcela nových. A protože někteří jsou k neutahání, bod programu nazvaný "MIMO PROGRAM" se podle očekávání protáhl a skončil až o půl druhé v sobotu nad ránem. Nepřekvapilo mě, ale potěšilo, že prvních několik hodin tohoto nadstandrardního tancování se zúčastnili i malí tanečníci. Popůlnoční tancování se pak neslo v duchu tradičních Afterparty, okořeněno výbornými víny pořadatelů z jižní Moravy. Jediným negativem byla poněkud krátká noc ze soboty na neděli, kdy přicházel letní čas. Alespoň jsem přijel domů za světla. Sobotní večer byl zpestřen malou přehlídkou předtančení, překvapilo mě, že jich bylo devět.
 
 
 
  
 
 
 
Někteří z báječných dospěláků, kteří pravidelně navštěvují šumaváčkové akce.
 
Ve víru tance.
 
 
 
Malý Tábor v březnu.
Malý proto, že již dvanáct let v Táboře probíhá Celostátní setkání dětských country tanečních souborů a abychom velkou dubnovou akci odlišili od menší březnové, dali jsme jí přízvisko "malý". Letos se sjeli tanečnice a tanečníci z pěti tanečních skupin. V rámci akce proběhl již 11. ročník soutěže "O Táborský kalich", kde kromě porotců z řad lektorů sedí i pan  školník Luboš Pršala a uděluje unikátní cenu - Cenu pana školníka.
  
Zatímco Honza Valenta měl v tělocvičně zkušené cloggery, Míra Procházka současně učil méně zkušené tanečníky prvním figurám square dancingu. Po nějaké době se tanečníci vyměnili a učili se první cloggingové krůčky a tancovali A1.
 
 
 
 
 
Country taneční bloky využívali všichni tanečníci k pobavení.
 
 
 
 
  
  
 
Soutěž O Táborský kalich uváděly moderátorky Kačka a Julča.
   
 
Část poroty - Milena Kejlová, Jan Valenta a Luboš Pršala. Chybí Míra Procházka.
  
Lucky se těší na pohár za druhé místo.
 
Cena pana školníka letos představovala nejen tradiční diplom, ale i dvě krabice indiánků.
 
 
Velká radost tanečnic, když zjistily, že získaly prestižní cenu - Cenu pana školníka.
 
Nedělní ráno a balení.
 
Školní výuky
S novým rokem a přicházejícím jarem se rozbíhá každoroční kolotoč školních vystoupení. Části teoretické se střídají s praktickou výukou. Děti, které před akcí tvrdily, že se jim country nelílbí, jsou na po dvou hodinách příjemně unavené a jejich názor na tento druh zábavy se radikálně změnil.
  
Jak je vidět podle zvednutých ručiček,  děti znaly správné odpovědi na všetečné Mírovo otázky. 
 
Nejdřív si něco povíme...
 
...a pak již vzhůru do víru tance!
 
Polešovice, Ledce, Ostrava, Plzeň
Lednové a únorové semináře nepatří k těm, které by překypovaly tanečníky. Finanční vyčerpanost po vánočním a silvestrovském veselí, k tomu novoroční poplatky za dálniční známky, za psy, za popelnice, za nejrůznější pojistky, za členské příspěvky a jiné podobné „radovánky“  se projevují na poněkud menší účasti dětí na seminářích. O to intenzivnější je však výuka, s osobním přístupem ke každému z tanečníků. I my jsme se byli na několika takových akcích podívat a zatancovat si.
Polešovice, Ledce, Ostrava, Plzeň. Tanečky tradiční i moderní square dancing, tancování pro úplné začátečníky i pro malilinko pokročilejší, kteří poprvé lehce koketovali s Mainstreamem, i pro zkušenější, kteří se nebáli zopakovat si A1 ze základních pozic.
Příjemné tancování v Polešovicích
  
 
Na semináři, který si uspořádali Cvrčci v Ledcích se tančily nejen tradiční country tance, ale tanečnice si zkusily i úvod do square dancingu.
 
V Ostravě si tanečníci poprvé prošly Mainstream, ale hlavně si sami vyzkoušeli záludnosti callerování, hraní si s umělohmotnými tanečníky a řadu dalších teoretických dovedností.
 
 
 
 
 
Plzeňská děvčata nám připravila na sobotní večer jako vždy zábavnou hru.
 
 
 
Předvánoční Ostrava
Do Ostravy jsem se těšil, byť jsem měl po dlouhé době lehkou trému. Pro tanečníky jsem si připravil dvě třetiny programu zcela nového, tanečky, které jsem ještě neučil. Byl jsem zvědav, jak je tanečníci zvládnou i jak na ně budou reagovat. Tu zbylou třetinu tvořily krásné tanečky, které jsme tančívali kdysi dávno a na které nějak nezbyl v poslední době čas. Dokonce jsem na ně musel vytáhnout kazeťák a kazety, protože tyto skladby ještě nemám přetažené do nějakého ze současných formátů. Zkrátka jsem dva měsíce ležel v  materiálech a brouzdal po internetu, abych tanečníkům přinesl něco vánočního. Většinu programu jsme strávili nad starými anglickými tanci. A stálo to za to. Věděl jsem, že tanečníci, kteří jsou na akci přihlášení již něco umí a že si tedy mohu dovolit i obtížnější a nezvyklé kombinace. Nicméně víkend začal strojením stromečku. V průběhu se dostalo i na zpívání koled. Snad jen závěr  celého víkendu byl skvrnou na jeho skvělém průběhu. Celá řada poněkud nepatřičných slov mě napadla, když jsem přišel v neděli k autu a zjistil, že z každé strany je pod zámkem vypáčená ve dveřích díra, autorádio je v háji a navíc nefungovala půlka elektriky, když ji zloději vyzkratovali. Na to, že jsem letos byl v Ostravě na víkendu 3x a z toho mě 2x vykradli, je to docela nepříznivé skóre. 
 
  
Zdobení stromečku si užívali malí i velcí.
 
Ve víru tance
   
  
Byl čas i na zpívání koled.
 
 
Chvilka odpočinku.
  
 
Jindřichův Hradec listopad 2011
Na seminář v Hradci, který se konal první adventní víkend, jsem sehnal vánoční smrček. Jedním z prvních bodů programu patřil zdobení stromečku vlastnoručně vyrobenými ozdůbkami. Jenže dva dny před akcí mi přišel mail, že by bylo lepší ozdobit školní araukárii, aby zůstala ve škole až do Vánoc. Po pravdě řečeno mi to přišlo vhod, nemusel jsem alespoň brát přívěs. Vzhledem k tomu, že dva a tři dny před akcí jsem měl téměř 39 stupňů teplotu, jsem byl docela rád. Každá fyzická námaha, která nemusela být, byla fajn a dokonce jsem zvažoval zrušení akce. Silou vůle a acylpyrinu jsem byl v pátek ráno již relativně v pohodě a tak jsme mohli vyrazit.  S kulisou písniček z novéího CD Martina Žáka jsme začali zdobit stromeček (po pravdě řečeno jsem byl zděšen rudobílými santaklausovskými čepičkami, které snad všechny hradecké děti měly na hlavách - jsem zapřísáhlý nepřítel tohoto maskota Coca Coly, která Santa Klause ho jako reklamní figurku používá, ale děti z toho měly radost, tak jsem to neřešil... Zkrátka je vidět, že Hradec Coca Cola se svým kamionem asi navštívila... Kdyby alespoň dali sponzorák...). Moc se mi líbily ozdobičky, bylo vidět, že si většina dětí dala na jejich výrobě skutečně záležet.
Sobotní odpoledne patřilo návštěvě Krýzových jesliček. Kdo navštěvujete naše stránky pravidelně, určitě jste si před rokem všimli, že jsme se Šumaváčkem jeli na výlet do Hradce právě kvůli nim. I letos to byl jeden z hlavních důvodů, proč jet do Hradce. Moc mě mrzelo, že jsem musel děti do jesliček poslat s Milenou a sám si jít lehnout, abych byl schopen po jejich návratu stát u mikrofonu. Děti se vrátily nadšené a tak jsem byl spokojený. Na večeři jsme si tradičně objednali pizzu. Po ní následovala hodinka tancování, A pak již přišel důstojný Mikuláš, půvabný anděl a děsivý čert. Děti jim zpívaly, tancovaly a tak si svoji nadílku zasloužily. 
Měl jsem radost, že přijela i taneční skupina Větříci, se svou vedoucí Vlaďkou, kterou jsem již několik let neviděl. Celý víkend byl pohodový a příjemný, jako i všechny předchozí v Hradci. Již teď se můžeme těšit na čtvrté tancování u Country Little Stars, které proběhne již v květnu 2012.
 
                     
           
 
Vrbno pod Pradědem
Po jedenácté. Ptáte se co? Po jedenácté taneční soubor Zuzanky pořádal svoje taneční párty. Soubory z celé severní Moravy přijely na začátku listopadu do Jeseníků, aby strávily příjemný víkend s country tanci. 
 
          
Pořady pro školy
Školní rok je v plném proudu a s ním i taneční jednodenní výuky pro základní školy. Především první stupně a malotřídky využívají těchto aktivit.
    
Zelený hrozének 2011 a Břeclav 2011
Do Břeclavi jsme vyráželi poněkud "narvaní". Teda z Hatína. Protože mi v autě občas něco písklo (a po Břeclavi mě čekala ještě dlouhá šňůra callerování, čili každý neujetý kilometr dobrý), raději jsme u Honzy Valenty, který se mnou jel jako cloggingový lektor, přeskládali většinu věcí do jeho Berlinga.  Což je autíčko sice velké, ale přeci jenom o poznání menší, než Vito. Dokonale vyskládané a jen pár věcí zůstalo v Hradci. Sešlo se nás sice méně, než je na této akci obvyklé, ale o to příjemnější tancování to bylo. Clogging se střídal s tradičním country, při cloggingu ještě paralelně probíhala výuka square dancingu. Cestou zpět jsme ještě navštívili sklepy ve Valticích a také jeden malý sklípek s Burčákem a nedělní posezení v Hatíně u Honzy u lahodného moku bylo pěknou tečkou za báječným víkendem.
                          
O podzimních prázdninách 2011
si můžete přečíst v sekci SDC Šumaváček (klubová činnost), podsekci Aktuality z naší činnosti a fotografie si prohlédněte ve Fotogalerii, podsekci Podzimní prázdniny 2011.  
 
 
Koloveč říjen 2011
Do Kolovče jsem se moc těšil. Z pozice callera  úžasné prostředí. Taneční sál těsně sousedí s ubytovací třídou, dokonalá akustika. Z pozice vedoucího kroužku to také nemá chybu - vše pod jednou střechou, zajištěný sobotní oběd i večeře ve školní jídelně. A opět ubytování hned vedle sálu, čili člověk má přehled o svých tanečnících. Akcí s takovým zázemím není skutečně mnoho. Ze Šumaváčku se mnou jela Milena, Jolanka  a Terezka. Tancování bylo báječné - měl jsem dobrý pocit z toho, že i úplní nováčci dostali docela slušný základ a pro pokročilé jsem měl hromadu zcela nově připravených tanečků. Některé choreografie sice byly náročnější, hlavně po stránce využití prostoru a vnímání hudby při tančení historických tanců, ale tanečnice i tanečníci všechna úskalí dokázali překonat.
Na závěr jsme si se Šumaváčkem udělali výlet do Chudenic, kolébky Černínů. Po prohlídce Starého hradu jsme šli na rozhlednu Bolfánek. Sice byla zavřená, ale vzhledem k mlze, která nás obklopovala to zas až tak moc nevadilo. 
 
 
První svačinka po příjezdu
 
 
A jako na jiných akcích společné sezení a povídání si o věcech, které k country tancům patří.
  
První taneční lekce.
   
 
  
 
Jeden z nejlepších bodů programu:-)))
 
   
 
"Který taneček tomu Mírovi asi poradíme?"
 
 
     
  
Řízeček k večeři neměl chybu.
 
   
Na Terezce s Deniskou je vidět, že tancovaly opravdu poctivě.
 
        
V Chudenicích
  
Na Bolfánku.
  
Javorové víly...
 
 
k
 
 
 
Ostrava - seminář square dancingu říjen 2011
Do Ostravy nejedeme tančit poprvé. Již několik seminářů proběhlo v cukrárně Marjánka u Renči. Protože v jihozápadním regionu naší republiky se docela podařilo vzbudit mezi vedoucími kroužků a následně mezi dětmi zájem o square dancing, chceme se pokusit o něco podobného i v Ostravě. Dvacítka tanečníků (přesněji spíše tanečnic) byla na dvou úrovních - úplní začátečníci a tanečníci celého Basicu. Obě úrovně se pravidelně střídaly a nejzkušenější si zopakovali znalosti získané Táboře - celý Basic, prozatím ze základních pozic, bez větších záludností. A protože se nám všem u Renči líbilo, máme již domluveno několik dalších termínů, kdy budeme s výukou pokračovat.
 
Cestu do Ostravy jsme si s vyšebrodskými tanečnicemi zpestřili návštěvou ZOO v Olomouci.
   
Nahoře: Cesta na rozhlednu.
Dole: Na rozhledně, v pozadí Svatý kopeček.
    
                           Oslava narozenin (nahoře).
Protože součástí cukrárny je i vybavené mateřské centrum, stalo se jeho vybavení příjemným zpestřením víkendu.
 
 
  
"Koukej, jak se točí!"
   
Když v sobotu večer Míra vytáhl svoje (resp. Šumaváčkové) sukýnky, šatičky a spodničky, byly z nich nadšené nejen malé i velké tanečnice, ale dokonce i někteří tanečníci.
        
Lipník nad Bečvou říjen 2011
Původně nás do Lipníka nad Bečvou na tradiční seminář country tanců pořádaný skupinou Fireball mělo jet ze Šumaváčku víc. Jenomže pak mi přibylo několik výuk na základních školách a děti musely zůstat doma. A jak jsme si to v Lipníku užili? Podívejte se na fotky!
  
 
Teoretické části semináře se již staly neodmyslitelnou součástí Mírových výuk, děti rády odpovídají na všetečné otázky.
 
   
  
Nahoře: Míra v akci
Dole: Tanečníci v akci
  
   
    
       
     
 
Jindřichův Hradec září 2011
O Jindřichově Hradci jsem psal již v květnu, když jsme společně s tanečním souborem Country Little Stars uspořádali víkendové tancování. Již tehdy jsme se domlouvali na další spolupráci. Ta na sebe nedala dlouho čekat a již v září jedeme do Hradce znova. Tentokrát na víkend plný pohodových country tanců.
Bílá paní k tomuto městu neodmyslitelně patří, ale že jich bude tolik, to nás překvapilo. Připravily pro nás báječnou hru s historickou tématikou. Dokonce i já se na chvíli stylizoval do role bíločerné paní.
Pro malé i větší tanečníky to byl rozjezdový víkend, kdy se i nováčci naučili řadu figur i jiných dovedností a zkušení si zatančili zcela nové choreografie a připomněli si vše, co  se během prázdnin zapomnělo.
Je výborné, že kromě prvňáčků ze Šumaváčku začali na víkendy jezdit i předškoláčci. Každý taneček, který si zatančí, každá figura, kterou slyší v angličtině, je posouvá dál a rozšiřuje jejich taneční obzory.
 
 
 
    
 
 
 
 
 
 
 
 
   
 
 
 
 
 
 
 
Plzeň září 2011
Po srpnovém výletě do Salzburgu, kdy jsme jako Šumaváček jeli s našimi externími členy z tanečních klubů z Přerova a Plzně užít si square dancingu, setkáváme se i s dalšími kluby v Plzni na tradičním poprázdninovém rozhýbání. Po pravdě řečeno, byl nejvyšší čas. Až na čestné výjimky se na definice figur z A1 nikdo ani nepodíval a tak jsme museli začít skoro od nuly. Ale na druhou stranu, protože všichni měli figury již jednou prochozené, šla výuka docela svižně a dostali jsme se téměř na úroveň, s jakou jsme se loučili v půlce července v Táboře.  Holky z Plzně nezklamaly a opět pro nás připravily báječnou hru. Rozhodně jsme si víkend užili a už se těšíme na další setkání, tentokrát ve Vyšším Brodě o podzimních prázdninách.
 
  
 
  
 
 
 
 
     
Hra byla velmi veselá
 
Letní taneční soustředění v Táboře
Červenec na krku a to znamená jediné. Na pořadu dne je letní taneční soustředění. Protože se nám u nejlepšího školníka na světě (a dnes i skvělého callera, jak o sobě tvrdí) Luboše Pršaly loni líbilo, vyrážíme na stejná místa po roce ještě jednou. Tanečníci nejen z Vyššího Brodu, ale i z Plzně, Ostravy a Přerova se opět sjeli, abychom strávili týden plný výletů, her a samozřejmě i tancování. Kromě mne tentokrát callerovala i Dita Válková a tak jsme při rozdělení levelů do dvou hal měli možnost za méně času zvládnout mnohem více výuky. Nejschopnější sestava tanečnic tančila na konci týdne A1 v plném tempu, a zvládala i řadu záludností. Samozřejmě, do stoprocentního zvládnutí tohoto levelu jim ještě chybí pár set odtančených hodin, ale i tak mohou být se sebou tanečníci spokojení.
Šumaváček, který přijel dříve, než ostatní tanečníci, stihl v neděli dopoledne závěrečný den výstavy orchideí v botanické zahradě. Byla úžasná, stovky druhů, barev, tvarů... Protože jsme si koupili i masožravé rostlinky, měly některé tanečnice o zábavu postaráno - celý týden lapaly mouchy a chodily krmit. Takhle přežranou kytku jsem v životě neviděl.
Holky z Plzně (teda vlastně hlavně Julča) připravila báječnou celotáborovou hru. Hledání indícií nás mělo dovést až k Oskaru Nedbalovi, významné táborské osobnosti. Dokázala vymyslet obsah hry tak, že se bavili nejen naši předškoláčci, ale hru si užívali i ti mladí už jen duchem. Výlety do centra Tábora, do geologického muzea, do Bechyně i na hrad Choustník byly další etapou poznávání Tábora a okolí. Noční hru také vymyslela Julča. Krásný pocit z překonání sama sebe byl tou nejkrásnější odměnou po jejím absolvování. Vždyť řada dětí se podobného dobrodružství účastnila poprvé v životě.
Taneční soutěž jsem si užíval. Nejen při pohledu na úžasná vystoupení. Potřeboval jsem si v praxi vyzkoušet různé míchání barev reflektorů a jejich vliv na různé barvy kostýmů. A tak aniž si někdo mých experimentů všiml, udělal jsem - sedě v porotě a odbíhaje ke světelnému mixpultu - pěkný kus práce. A potvrdil si některé teorie, které jsem měl vyzkoušené bez osob. Hlavně studené barvy jsem ještě neměl možnost v praxi vyzkoušet. Julinka s Kačenkou mě překvapily v roli moderátorek. Oproti loňsku se vypracovaly natolik, že jsem jim slíbil možnost uvádět soutěž O Táborský kalich, pokud se přihlásí dostatek vystoupení a pokud budou chtít. Uplynulý rok jim vyloženě prospěl - projev mnohem kultivovanější a přitom šoumenštější a příjemnější.
Závěr soustředění patřil sobotní vycházce s plněním posledních úkolů a návštěvou divadla Oskara Nedbala. Paní průvodkyně nám ukazovala zákulisí a vyprávěla o historii této zajímavé budovy. Pak už jenom vypsat diplomy, rozdělit ceny, vyhlásit vítěze, sbalit - a pak už se jenom těšit na příští rok, abychom si stejně jako letos užívali ňamek, které nám celou dobu vyvářel Pepíno. Fotky z této akce najdete ve Fotogalerii.
 
Polešovice - květen 2011, O MORAVSKÝ COUNTRY POHÁREK
 
 
 
 
 
 
 
 
  
 
 
       
 
 
 
   
 
 
  
 
 
      
         
 
      
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Víkend plný square dancingu
Jindřichův Hradec. Místo, kam jsem jezdil moc rád, ještě když fungovala taneční skupina Bobři, i později, kdy Honza Valenta s Basim pořádali úžasná březnová setkání s Paní Perchtou a ještě úžasnější Vánoční tancování. A tak když se objevil nový taneční soubor a několikrát navštívil Šumaváčkové RDP, rád jsem jim nabídl možnost uspořádat si něco u nich. A když už, tak rovnou square dancing. Původně byla akce plánovaná jako úvod pro úplné začátečníky, ale když jsem viděl složení téměř šedesáti tanečníků ze čtyř klubů, bylo jasné, že u EB nezůstaneme. Velká většina programu sice nováčkům patřila, avšak s těmi zkušenějšími se tancoval Mainstream a v boxu dokonce Plus a A1.
Měl jsem radost z našich předškoláčků, kteří zvládali stejně jako páťáci. A velkou radost jsem měl ze starších slečen Šumaváčku a Čarodějek, které pochopily smysl tzv. angels, čili tanečnic ochotných ochraňovat nováčky před záludnostmi některých kombinací a neustále jim pomáhaly. Zkrátka si každá velká a zkušená vzala nějakého nováčka a společně tančili - tak by to mělo vypadat a ne, že si nejstarší a zkušené tanečnice stoupnou do jedné čtverylky a ubohé nováčky nechají plácat se v hromadě anglických pojmů.
Hostitelský soubor hvězdičky nám uspořádal noční dobrodružnou hru po škole, byla příjemným zpestřením páteční noci. Stejně příjemné bylo sobotní odpolední tancování venku na hřišti, počasí nám přálo a s akustikou tělocvičny se nedá přírodní prostředí srovnávat.
Cestou zpět jsme se zastavili v Třeboni, jednak jsme se podívali na zámek, ale hlavně jsme si byli zatancovat u tamního klubu Dancing Carps, kde tentokrát calleroval Čára, jakožto hostující caller. Pluskové tanečnice byly celé nadšené, že si tento level opět zatančily, ale samozřejmě tou nejcenější trofejí byl nový zápis do frindship-booku. Jen škoda, že neměli pro hosty dangle.
  
Hned na začátku proběhla teoretická část i s ukázkami, jak square dancing vypadá, když už se umí.
 
Na akci se objevila i řada starých známých, kteří přišli třeba jenom na pár slov.
Slečny z Vyššího Brodu i z Loučovic mi dělaly radost svým přístupem k nováčkům.
  
 
 V teoretických částech jsem tanečníky zkoušel, abych věděl, co si kdo zapamatoval.
  
 Naše nejmenší tanečnice
 
 
 
  
 
 
 
 
 
 
 Oběd byl příjemným bodem porogramu.
 
    
Po obědě zbyla chvilka na blbnutí na hřišti.
 
  
Venkovní tancování bylo oproti tělocvičně velmi příjemné.
 
 
 
 
 
  
Milenu holky nazdobily mašličkami.
   
V Třeboni na zámku
Seminář pro vedoucí v Kořenově
Je to už několik let, co jsem naposledy pořádal seminář pro vedoucí kroužků v severních Čechách. Na rozdíl od jiných regionů je zde zřetelná určitá pasivita vedoucích a striktní odmítání čehokoli nového, o anglické terminologii a obtížnějších formacích jako je triple proper či improper nebo krásné mescolanzy ani nemluvím. To samozřejmě neplatí stoprocentně, ale neochota jezdit na akce, kde se dospělí nebo i děti mohou něčemu přiučit, je zřetelná. Upřednostňuje se zde ježdění na spousty soutěží s podprůměrnou úrovní, kde se setkávají kroužky s tanečníky neznající ani right and left thru (na rozdíl od níže zmíněného českolipského Svítíčka, kam jezdí kroužky, které mají chuť se přiučit něčemu novému ze šuplíčku "country tance"). O to víc mě potěšilo, když jsme se s paní učitelkou z Kořenova domluvili, že společně uspořádáme seminář pro ty výjimky, které nechtějí stagnovat. Výuka šla od ruky (či od mikrofonu) docela svižně. Sice se neudělalo vše, co na první díl bylo naplánované, ale vzhledem k tomu, že řada účastnic byla úplnými nováčky, zvládli jsme toho hodně. A to nemluvím o úžasném zázemí a fantastickém ubytování, které nám paní učitelka zajistila v její chaloupce.
Teď už se těším na druhý díl, který proběhne poslední květnový víkend - jsou přihlášení i velmi zkušení účastníci a tak věřím, že nejen doženeme nenaučené zbytky z prvního dílu, ale že i zvládneme celý druhý díl. Letáček najdete v kalendáři akcí.  
  
 
   
97. RDP Střelice
Do Střelic jsem se těšil. Ostatně to jsem psal už i v letáčku na tuto akci. Proč? Protože s Marcelou, Dášou a Vojtou, dospěláky a vedoucími tanečního kroužku Střelická růže jsem spolupracoval už někdy před deseti roky. Semináře pro děti, pro vedoucí, bylo toho hodně, co jsme za několik let intenzivní spolupráce prožili. Jenže pak nastaly rodinné starosti a báječná spolupráce byla přerušena. Ne rok s rokem, ale asi pět let s pěti roky se sešly a spolupráce se opět rozběhla. Bylo to na Apríla a po dvou dnech, kdy jsem na jižní Moravě učil country tanečky po školách, jsem přijel do Střelic. Jako kdybych tady byl naposledy předevčírem. Všichni vedoucí jsou stejně fajn jako před léty, děti z Růže jsou stejně šikovné, jako bývaly dříve a jedinou změnou je několik párů dospěláků. Ti si přišli zatancovat v pátek po skončení oficiálního programu. To, že vydrží do půl třetí ráno, nečekal asi vůbec nikdo. Moc se mi to líbilo. Mám rád tyto chvíle, kdy se dají děti spát a dospělí se mohou bavit trošičku jinak, než když jsou svázáni zodpovědností za své děti a kdy mohu učit i takové choreografie, které by děti neocenily. I na dospěláky jsem nasadil anglickou terminologii, když jsem v některých případech zaregistroval argumenty ve stylu: "Já dělala ve škole ruštinu.", přešel jsem na ruský calling. Ještě rádi se vrátili k původní angličtině:-).
Zkrátka ve Střelicích se mi skutečně moc líbilo a bylo mi tam moc, moc hezky. A já se těším, že naše spolupráce bude i nadále pokračovat.
 
                                 Míra při callerování                             Kam se poděla gravitace???
 
 
 
 
 
 
11. Českolipská rotyka
Přijde mi to jako včera, ale on už je to rok. Co jsem v této rubrice psal, že se těším na 11. ročník Českolipské rotyky. A tak jen se rok s rokem sešel, opět vyrážím na sever, abych strávil báječný víkend s Evou Vítovou a jejím souborem Country Road. Mezi tradičními country tanci bylo zajímavým zpestřením učení modernějších tanečků jako Samarkanda a jiné. Této výuky se ujala Eva s bohatou asistencí vlastních tanečnic a tanečníků. Protože v loňském roce úspěšně proběhl první ročník soutěže Svítíčko, rozhodla se Eva soutěž zopakovat. Opět byla přijata s kladným ohlasem a mně nezbývá, než Vás pozvat na další ročník.
Sledujte www.sumavacek. cz, konkrétně kalendář akcí a dozvíte se, kdy se bude akce opět konat.
Míra učí country tance
 
Tanečnice Country Road učí Samarkandu
 
Tanečníci si užívají country tance
 
Frýdek - Místek a víkend plný country tanců
Taneční skupina Blue-Red pořádá svou akci již poněkolikáté. Tentokrát ji však z velké tělocvičny přenesla do komorního prostoru nově zrekonstruovaného zrcadlového sálečku. To, že přijede řada dětských skupin jsem nepochyboval, ale co mě potěšilo, že se na Moravě stále více objevují na našich akcích i dospělí tanečníci. Alespoň tak vyvrátí dětem falešnou představu o tom, že country je jen pro mrňata a že s přestupem na druhý stupeň je nejvyšší čas přestat. Navíc dospěláci mívají kultivované pohyby a tak si děti užívají elegantnějšího provedení figur. Když jsme pak večer s dospěláky seděli u vínečka, chtěli se dozvědět něco víc. A tak se stalo, že jsme tančili až do dvou ráno. Mimochodem - moc mě potěšilo, jak se především dospěláci dostavovali na parket včas. Na rozdíl od některých dětí, které na kus lekcí často chyběly a pak zdržovaly ostatní, protože neznaly to, co se učilo, když byly mimo parket.
 
 
   
 Tradiční seminář country tanců a cloggingu v Táboře
Několik spřátelených kroužků se opět sešlo na začátku března v Táboře. Cloggingové semináře s Honzou Valentou se střídaly se semináři country tanců s Mírou Procházkou. Paralelně s cloggingem probíhala výuka square dancingu. Míra půjčil tanečnicím sukýnky a spodničky, které má od přátel z Anglie a USA, slečnám se velmi líbily. Praktické části byly doplněny několika videoukázkymi, aby úplně začínající tanečnice věděly, o čem square dancing je, když už se umí. 
         
       
Seminář square dancingu v Plzni.
Už je tady zase únor a s ním nezbytné squareování v Plzni. Tradičně skvělá parta tanečníků, kteří se pravidelně scházíme, báječné zázemí. To vše přispělo k úžasnému roztancování před výletem do Hamburgu (o tom si můžete přečíst v sekci "SDC Šumaváček - klubová činnost", podsekci "Aktuality z naší činnosti"). Nechyběl ani odpolední výlet, tentokrát do Techmanie. Skvělá průvodkyně a pečlivě sestavený program, to vše se prolínalo celým odpolednem.  Holky si hrály na detektivky, snímaly otisky prstů, pracovaly s detektory kovů, procházely přes síť laserových paprsků, zkoumaly, jak pracuje rentgenový snímač kufrů na letišti a seznamovaly se s celou řadou zajímavých vynálezů a fyzikálních záležitostí. Vrcholem však byl Van de Graaffův generátor, který některé tanečnice pěkně rozcuchal.
  Když jsme se ubytovali... 
 Tanyny...
 
Míra v akci
 
Čekání na tramvaj...
 
...a když už jsme se dočkali.
 
V Techmánii.
 
 
    
Van de Graaffův generátor umí krásně rozcuchat.
 
Černého Entropu děti většinou vůbec neznaly.
Při odpočinku.
Pár obrázků z večerní hry.
 
 
Seminář country tanců v Ostravě
Tancovat v cukrárně, to se člověku nepoštěstí každý den. Ale když je majitelkou zkušená tanečnice, není to až tak velký problém. Protože mám před výukou v Ostravě ještě výuku v Moravském Krumlově, vyrážíme již den předem. Když mluvím v množném čísle, myslím tím ještě Jitku, nejšikovnější tanečnici Šumaváčku. Po Krumlově se přesouváme do Kroměříže. Po chvilce hledání nacházíme klášter, přibíráme sestru Zuzanu a společně dorážíme do Ostravy. Tam už čeká několik dalších tanečnic a dokonce jeden tanečník. Některé malinko překvapí, že si nepřečetly letáček s vypsanými povinnými vstupními znalostmi - seminář je určen pro pokročilé tanečníky - a tak jsou zpočátku lehce zděšeny. Ale pak už se pouštíme do tance a výuka jde svižně kupředu.
Moje oblíbené tanečnice
  Tanečnice, které na Šumaváčkové akce jezdí téměř každý měsíc...
 
Při figuře Tea Cup Chain je nejdůležitější ten čaj nevybryndat.
 
95. RDP (Region Dance Party) Polešovice
Do Polešovic se již několik let sjiždějí báječní tanečníci a tanečnice. Tentokrát se dostavilo i poměrně hodně dospěláků - a společně jsme si užili skvělí víkend plný tancování, zábavy a pohody. Jak to vypadalo, se můžete podívat na následujících obrázcích.
 
 
 
 
 
 
 
94. RDP (Region Dance Party) Tábor
Na rozdíl od minulých let, kdy jsme RDP v Táboře pořádali v polovině října, letos jsme termín posunuli na začátek prosince. Do Tábora se sjely čtyři taneční soubory, od starých známých kamarádů až po úplně nové. Tyto nové tanečnice z Jindřichova Hradce neměly v pátek po příjezdu příliš velké znalosti. Velmi mě bavilo je učit a sledovat, jak doslova tanečně rozkvétají, jak jim svědčí anglická terminologie a vidět, že je baví učit se nové a nové věci. Sobotní blok pro pokročilé představoval spíše opakování a připomenutí choreografií, které tanečníci již někdy tančili a tak šla výuka pěkně od ruky.
Velké poděkování si zaslouží nejen Honza, Valenta, který jezdí na mé semináře vyučovat clogging již dlouhé roky, ale také Milena Kejlová, pomáhající mi s dětmi a nesoucí na RDPéčkách většinu běžné pořadatelské práce, ale především pan školník Luboš Pršala, který se nám již deset let intenzivně věnuje, a který se už dnes těší na tanečníky v březnu, aby mohl udělit hlavní cenu v soutěži "O cenu pana školníka". 
 
Jakmile se v blízkosti naší Johanky objeví soubor lovící kešky, sebere jim GPSku a je k neudržení:-)) ...
 
... ale cukrárna je cukrárna. 
 Cukrárnu, tu fakt nemůžeme minout bez povšimnutí.
 
 Po velkém úspěchu, který slavili moji šnečkové v Břeclavi jsem je vzal i do Tábora.
 
 
Každý našel svého oblíbence. Juditku zaujaly iredaleiky.
 
 
 Dveře místnosti, kde jsem se šneky přebýval, se netrhly. Děti se chodily na šnečky dívat celý víkend a vyptávaly se na vše, co se chovu Achatin týká.
 
 A protože jsem měl i řadu šnečků na prodej, nejedna slečna si odvezla domů nová zvířátka nejen na mazlení.
 
 Honza, stejně jako já, tanečníky nejen učí tanec jako takový, ale i jim vypráví o všem, co k této zábavě patří.
 A děti tyto teoretické části zajímají, rády se dozvědí něco nového, co jim vedoucí zatím neprozradili.
  
Kdo "tasí" rychleji? 
 
 Po ránu... Tak tohle zvířátko teda rozhodně není můj šneček.
 Při cloggingu pro úplné začátečníky.
 
  
 Poslední rok vozím pro děti ze Šumaváčku okopírované omalovánky. Je to výborný způsob, jak je zabavit v době, kdy jsou bloky složitějších choreografií.
 Ale, jak jsem brzy zjistil, vymalovávání baví i zkušené a pokročilé tanečnice.
 
Moje maličkost - Míra Procházka s mikrofonem.
 
Takový "babinec"! Nedivím se, že se Honza chytá hrůzou za hlavu:-))
 
Poté, jak se Juditka báječně chovala na podzimních prázdninách, jsem se rozhodl to risknout a vzal ji na její první víkendovku, kde se přespává. A dobře jsem udělal. Duple improper, hey, gypsy a další spousta figur jí vůbec nedělalo žádný problém.
Holky z Hradce mi udělaly velkou radost, jak byly chápavé, schopné a šikovné.
 
Ale moc fajn bylo i Country sluníčko a Cvrčci.
 
Honzík si rád zatancuje i country.
 
 
Míra a jeho country.
 
Juditka se evidentně neztratí. Jediný mužský na parketu a ona ho všem ostatním vyfoukne:-)).
 
 
93.Region Dance Party (RDP) Břeclav
V předchozím článku o Vrbně pod Pradědem jsem psal, že to bylo po desáté. Po desáté se konala i akce v Břeclavi a po desáté jsme měli soutěž O zelený hrozének. Opět ve spolupráci se Základní školou Na Valtické, velký dík patří jak paní ředitelce Krystíkové, tak i panu školníkovi Sichrovi a v neposlední řadě paní uklízečce Karašínské.
Za Honzou Valentou jsme vyjeli již ve čtvrtek. Naložil jsem aparaturu, poháry na prodej - a tentokrát také šneky. Když jsem na několika seminářích na Morave ukazoval dětem fotky mých šnečků, zatoužily si je také pořídit (Vy si můžete šnečky prohlédnout na těchto stránkách v sekci fotogalerie a přečíst si o nich můžete v článku, který se Vám otevře po kliknutí na odkaz "Chcete šneka nebo šnečka" umístěný na titulní stránce. Aby šnekům nebyla v autě zima, během mé výuky na kroužku, vzal jsem je s sebou do tělocvičny. U některých tanečnic vzbudili šnekové velkou pozornost. Jedna slečna ani netančila a jen se s nimi mazlila. K Honzovi jsme dorazili po osmé a po návštěvě vicepresidentky Šumaváčku Jany Baštové a její rodiny uléháme. Ráno přejíždíme do Břeclavi, vynášíme vše potřebné a čekáme na první soubory. Jsem rád, že po loňském malém počtu tanečníků (způsobeném hysterií okolo prasečí chřipky)  se opět zvedl počet účastníků. Nejvzdálenější tanečníci přijeli z Ostravy a Frýdku-Místku, z druhé strany pak až z Polničky.
S Honzou Valentou se střídáme v jednotlivých blocích výuky. Jako bonus nabízím po skončení tancování dětem malé povídání o šnečcích. Předpokládal jsem, že přijdou hlavně ty,děti, které si šneky objednaly a pro které jsem šneky přivezl. Velmi mě potěšilo, že zúčastněných bylo několik desítek, děti, ale i vedoucí a také přítomné maminky nejen nadšeně poslouchaly, ale kladly i spoustu zajímavých dotazů, týkajících se života a chovu Achatin. Původně plánovaná desetiminutová ukázka se protáhla na hodinu a půl. Ukazoval jsem jim nejen na počítači vyfotografované některé choulostivější  druhy, které chovám, ale vzhledem k jejich citlivosti na převoz a změny prostředí je vozit nemohu, ale také pět druhů, které jsem v teráriích a plastových převozních boxech přivezl na ukázku živé. I když jsou moje reticulaty ještě stále rostoucí mláďátka, přecijenom držet v ruce šneka, který má ulitu 12- 14 centimetrů dlouhou, je zážitek. Ale líbily se i ostatní druhy, třeba menší imaculaty a fulicy, stejně jako žluťoučké iredaleiky a malincí albínci. A tak se hned druhý den rozezněly mobily a děti volaly domů, jestli si také mohou šnečka koupit. Výhodu samozřejmě měly děti, které měly maminky s sebou na akci a tak nejen že měly možnost ji snadno přesvědčit (maminkám se šnečci většinou moc líbili), ale díky maminčině pomoci s odnesením si kupovaly i terária, sépiové kosti a podestýlku.
Na tanečním parketu jsem měl několik pokročilých tanečníků, ale většina byla méně zkušená a tak jsem učil  spíše jednodušší choreografie. Bylo to báječné a pro mne - z pohledu callera - příjemné. Opět jeden ze seminářů, kam přijely ukázněné děti ochotné se něco naučit a užít si víkend. Už teď se těším na lednové setkání dětských country tanečních kroužků a skupin, tentokrát v Polešovicích, kde bude jenom country tancování a tudíž se s tanečníky udělá mnohem více práce. Na 10. ročníku soutěže jsme viděli řadu zajímavých choreografií, některé velmi zdařilé i odtančené na úrovni, jiné zdařilé méně, či spíše je nutno je ještě dotrénovat, avšak všechny zatančené s chutí a nadšením. Na této soutěži lze udělovat nominační list k přímému postupu do finále na Mistrovství republiky v country  a v cloggingu. Přesto, že řada vystoupení byla velmi pěkná, nemyslím si, že by dosáhla na úroveň Mistrovství. To by mělo - alespoň podle mého soukromého názoru - představovat špičku soutěžního country tanečního umění - pokud se tedy nemá degradovat obsah pojmu Mistr České republiky. A tak jsme letos žádnou nominaci neudělili. 
PS. Asi si dovedete představit moje překvapení, když jsem z Břeclavi přijel domů a zjistil, že už i Iredaleiky si umí otevřít terárium a byly všude. Na kytkách, na svíčkách, na vázičkách, plazily se po akvárkách a pozorovaly rybičky - no měl jsem co sbírat.
 
 
Tanečníci velcí i malí - v pátek byli ještě všichni odpočatí a parket byl plný.
 
 Gremlínky si často beru na ukázku složitějších figur.
 
  
 Na setkání tančících šnekařů byl největším zážitkem okamžik, kdy Míra půjčil dětem šneky do ruky, aby se s nimi mohli blíže seznámit a pomazlit.
 
 
 "Šnečku, šnečku, vystrč růžky..."
 
 Jirka byl jedním z prvních, kdo si po mém povídání ve Vrbně šneky do Břeclavi objednal. 
 
 "Jéé, ten má krásný čumáček!"
 
 Achatina reticulata patřila mezi největší šneky, které jsem v Břeclavi měl (a ještě stále rostou). Ty úplně největší se mi právě v těchto dnech líhnou z vajíček a budou k odběru před Vánoci 2010 (kdybyste nevěděli, jaký dárek dětem pořídit, šneček je určitě potěší:-))
 
 Povídání o chovu šneků děti napjatě poslouchaly.
 
 Macka, na kterého jsou potřeba dvě klučičí ruce si fotila i paní vedoucí.
 
 
 Na počítači Míra ukazuje, jak vypadají šnečí vajíčka, v teráriích pak předvádí jednotlivé druhy Achatin.
 
 "Na, pochovej si ho."
 
 Jedno ze soutěžních vystoupení
 
 Vystoupení v kategorii Country show. Sněhurka a sedm trpaslíků.
 
 Poháry byly jen jednou z cen pro vítěze. Kdo se dostal mezi tři nejlepší soubory, dostal kromě poháru ještě diplom a také volnou vstupenku na 21. CSDCTS do Tábora v dubnu. A kdo stanul na příčce nejvyšší, dostal i cenu nejhodnotnější - zelený hrozének (ten však většinou skončil v mlsných pusinkách tanečníků dříve, než ho stihli odnést ze sálu:-))
 
 Honza Valenta je nesmělý a při fotografování se děsně styděl:-))
 
  
Cloggingové lekce pro pokročilé
 
 Honza Valenta (úplně vpravo) při výuce.
 
 Míra Procházka při callerování.
 
 Poslední taneční lekce country, v neděli ráno před odjezdem.
 
 Nedělní lekce začínaly doučováním cloggingu v 6.30, na obrázku ti, kteří si přispali a šli až na country v 7.30.
 
 Blok country tanců po ránu.
 
 Něco svižného na probuzení.
 
 Circle right.
 
 Tančili jsme i několik choreografií v mescolanzách.
 
Seminář ve Vrbně pod Pradědem
Bylo to již po desáté. Již desetkrát připravovaly vedoucí Jana s Ivou seminář pro tanečníky nejen z okolí. Nejen z okolí, protože pověst o báječném zázemí, které je pro tanečníky vždy připraveno a snoubící se s pověstí o skvělém tanečním programu se dostala i do vzdálenějších destinací. Stejně jako každý rok se tančily tanečky složitější pro pokročilé tanečníky, ale i velmi jednoduché, pro taneční nováčky. Sobotní večer pak patřil nejenom společnému tancování, ale i přehlídce předtančení a v neposlední řadě i mnoha báječným hrám, kterými nám pořádající taneční soubor Zuzanky víkend zpestřili.
           
 
 
 
 
Podzimní prázdniny 2010
Fotografie z prázdnin najdete ve fotogalerii v podsekci Podzimní prázdniny 2010, povídání v sekci SDC Šumaváček (klubová činnost), podsekci Aktuality z naší činnosti.
 
Country mlýnek v Kolovči
I do Kolovče jsem se těšil. Dokonce víc, než do Loučovic. Tanečnice a tanečníci z tamního kroužku a i jejich dvě paní vedoucí jsou báječní  vždy mají zájem se něco naučit. Kromě starých známých věcí jsem si připravil i tanečky zcela nové nebo málo vyučované. Sešli se tanečníci, kteří úplně začínali, ale i takoví, kteří mají odtancováno už hodně víkendů, v mnohých případech i více než deset let. A tak šla výuka báječně dopředu. Zkušení pomáhali méně zkušeným, v blocích pro pokročilé pak tanečníci přesně plnili mé pokyny a tanečníci zvládali i poměrně obtížné choreografie. Tak skvěle, že jediným problémem byla fyzická únava a bolení nožiček. A tak to na správném víkendu má vypadat.
Paní kuchařky by si opět zasloužily velikánskou jedničku.Oběd i večeře neměly chybu. A vytáhly se (jako obvykle) i maminky, které napekly úžasné buchty.
 
 
           
 
 
Seminář country tanců v Loučovicích aneb 11. Šumavské tancování s Čarodějkami
Do Loučovic jsem se těšil. Říkal jsem si, že se mi děti ze Šumaváčku, hlavně tedy z přípravky pěkně roztancují. Jaké bylo moje zklamání, když jsem zjistil, že z přípravky se jich přihlásilo jenom šest. Někteří rodiče evidentně považují kroužek za jakési hopsání a za záležitost, kde není potřeba dělat něco víc. Rodiče, kteří sami někdy tančili či ti rodiče, kteří se chodí na kroužek dívat, naopak reagovali okamžitě a dítě přihlásili ihned. I z jiných kroužků se na akci objevila mrňátka a byla super. Měli jsme i naprosto úžasné bloky určené předškoláčkům, vyloženě jsem si je užíval. Hned na dalším kroužku se také projevilo, kdo na víkendu byl a kdo ne. O poznání horší bylo tancování s pokročilými tanečnicemi. Znám je z předchozích akcí jako skvělé tanečnice, tento seminář však poznamenal problém zvaný puberta. Bylo jich jen několik, které trpěly touto chorobou, ale dokázaly slušně nabourat celou výuku. Pokud i taková trivialita jako je square thru jim přišla jako neřešitelná záležitost, která se musí učit deset minut, je jasné, že jsme se nedostali zdaleka ani tam, kde jsme s těmi samými byli při poslední akci. Takže na složitější choreografie ani nedošlo, zasekli jsme se u tea cup chain a u grand spinu. Byl jsem rád, že se na tuto akci nepřihlásily moje zkušenější holky, které již v září absolvovaly víkend v Plzni a další víkend ve Frýdku-Místku. Je to těžké, když některé děti nereagují na upozornění callera či ostatních tanečníků (například jednoho tatínka, který dlouhé roky tančil v Písku), že by si ve formaci neměly hlasitě vykládat, k tomu se lechtat a rozpadat zbývající tanečníky, kteří by se rádi něco naučili. (O odmítání skutečnosti, že sukně k country tancování patří, zato žvýkačky ani náhodou, a že doopravdy "není trapný" na tanečním semináři tančit, ani nemluvím.)
 
 
Seminář country tanců v Lipníku nad Bečvou
Semináři v Lipníku předcházel týden výuky po celé republice. Paní učitelky, hlavně z malotřídek mají o mou produkci velký zájem a tak jsem do Lipníka přijel krásně rozmluven a rozučen. Tanečníci a tanečnice byli úžasní. Děti, které mají zájem naučit se něco nového se jednak snaží a jednak dávají pozor a jsou hodné. Dlouho jsem neměl tak skvělé tanečníky na tanečním parketu. Tanečníci asi z devíti souborů se sjeli do Lipníka z celého širokého regionu. To, že většina vedoucích absolvovala mé semináře pro vedoucí se kladně projevilo i v blocích pro pokročilé tanečníky (tanečníci některých ostatních sice trochu zdržovali, ale také to zvládli). Při přehlídce předtančení jsme v sobotu večer shlédli celou řadu choreografií, některé zdařilejší, jiné méně, ale všechny předvedené s obrovským nasazením, nadšením a s radostí. Báječný víkend byl doplněn i výletem na zámek. Jak paní vedoucí Pavla zjistila, že mám rád květiny, nevím, ale v každém případě mi děti, které mi kytičku přinesly, udělaly radost. A kamarádství, to nejcennější, co country tance přinášejí, provázelo celý víkend. Pořadateli - tanečnímu souboru Fireball a hlavně vedoucí Kamile patří velký dík za uspořádání takovéto akce. Už teď se těším na již čtvrtý ročník, který proběhne příští rok na přelomu září a října.
  
  
   
Seminář pro pedagogy, vedoucí a šikovné děti v Táboře
Po absolvování prvního dílu ve Frýdku-Místku se některé tanečnice odebraly přes půl republiky do Tábora. K tomu paní učitelky a paní vedoucí z jižních Čech. Jednodušší tance si mimo oficiální program přišel zatančit i pan školník Luboš Pršala, který nevynechá žádnou příležitost, jak si užít s country tanci. Jsem rád, že mají zájem se vzdělávat a že i v jižních Čechách začal stoupat počet aktivních vedoucích, které mají zájem se něco dozvědět a naučit. Byl bych rád, kdyby tento pozitivní trend měl za výsledek návrat do stavu, jaký byl před nějakými patnácti roky. Do stavu, kdy tady byly desítky kroužků a co akce, to 100 - 200 účastníků. Do stavu, kdy velký zájem umožňoval vymýšlet i různé "ptákovinky", na zpestření akcí, tak jak probíhaly třeba před deseti, patnácti roky v Hradci za Basiho a Honzy a nebo před pár roky v Prachaticích. Tak držme našemu regionu palce, ať funguje tak, jako třeba Morava.
  
      
 Seminář pro pedagogy, vedoucí a šikovné děti ve Frýdku-Místku
Do Frýdku Místku jezdím učit poslední dobou poměrně často. Ať už na semináře pro vedoucí nebo na seminář pro děti a nebo na školní výuku. Tentokrát, již potřetí, na první díl semináře pro pedagogy a vedoucí.Kromě paní učitelek a několika vedoucích se zúčastnily i tři děti. Dvě z Vyššího Brodu, jeden z Přerova a jedna slečna z Frýdku-Místku. Shodou okolností všechny jsou členem Šumaváčku, dvě Brodské řádnými, ostatní externími členy. Úroveň všech zúčastněných byla velmi vysoká. V sobotu večer už jsme opatrně naťukli obsah druhého dílu semináře.
 
Cestou zpátky jsme navštívili Helfštýn. Krásný hrad, na který s dětmi jezdím skoro vždy, když je beru tímto směrem. Holky zaujala řada kovářských výtvorů a uměleckých děl, která zde jsou vystavena po Hefaistonu.
  
   
   
  
 
Výlet do Plzně a seminář square dancingu
Do Plzně jezdíme často a rádi. Irča s Kačkou nám vždycky připraví nejen báječné zázemí, ale také zajímavý doprovodný program. Tentokrát to bylo večerní hra, návštěva muzea strašidel a samozřejmě nezbytná cukrárna. Protože se na víkend sjeli tanečníci, kteří téměř všichni byli i na letním soustředění, měli ještě figury v hlavách a tak jsme mohli rozjet novou taneční sezonu hned naplno. Tančilo se od Basicu po Plus a byli jsme rádi, že jsme do Plzně opět vyrazili.
  
 
   
  
 
 
Seminář pro pedagogy a vedoucí Tábor
Další seminář pro vedoucí proběhl o víkendu 18.-20. června 2010 v Táboře. Přijely nejen jihočeské paní učitelky a vedoucí, ale i z mnohem větší dálky – ty nejvzdálenější dorazily až z Chebu. Program byl jako vždy náročný, ale zvládaly všechny (včetně syna jedné z účastnic). Už se všichni těšíme na podzimní pokračování.
 
 
 
 
 
  
 
20.CSDCTS - ohlédnutí
Pomalu končí školní rok a SDC Šumaváček má za sebou několik kulatých výročí. Tím prvním byla říjnová oslava 20. narozenin a vstup do jedenadvacáté taneční sezony, druhou uspořádání již 90. RDP (Region Dance Party) a tím nejžhavějším uspořádání 20. CSDCTS, čili Celostátního setkání dětských country tanečních souborů.
A jaké to letošní CSDCTS vlastně bylo? Sám jsem ho plánoval poněkud velkolepěji. Jenže člověk míní a chřipky mění. Konkrétně chřipky, které probíhaly v listopadu a kvůli kterým odpadlo mistrovství v country. Přesunulo se na termín o dva týdny po CSDCTS a soubory, které byly na podzimní termín mistrovství přihlášené a jely na jarní posunuté se na dvě akce za sebou nevydaly. Zpočátku situace vypadala velmi dramaticky, když jsem týden po uzávěrce měl přihlášených 203 tanečníků, nebylo mi zrovna dobře. Nezbylo nic jiného, než redukovat. Rozhodně ne program, to jsem odmítl. A tak jsem zrušil nejen hromadu naplánovaných suvenýrů pro účastníky, ale hlavně hotel Palcát.
Nakonec nás bylo přes 300 (ve chvíli, kdy píši tyto řádky mi leží účty doma na stole a já jsem na cestách, ale bylo to něco mezi 320 – 350 účastníky). Sjelo se 21 tanečních souborů. Z Čech, Moravy i Slovenska.
Výsledkem bylo uspořádání všech tanečních seminářů i soutěže v prostorách školy. Negativně jsme já i někteří účastníci hodnotili méně luxusní prostředí pro sobotní soutěž. Pro pořadatele vznikla nová povinnost postavit hlediště na soutěž během několika málo chvil. Přínosem však bylo zrušení nepříjemných přesunů přes půl města. Příjemně mne překvapil zájem o mé semináře ve třídě – v Palcátu byl v pátek vždy jen jeden – dva soubory, tanečníkům se nechtělo vážit večerní cestu. Zato tentokrát jsem měl doslova narváno, sice se do třídy vešlo jenom 6 čtverylek, ale další tanečníci přicházeli a zklamaně odcházeli s tím, že se prostě nevešli.
Ještě jedno zcela soukromé pozitivum jsem shledal na akci pod jednou střechou. Na CSDCTS děti ze Šumaváčku jezdily naposled před asi pěti roky, kdy jsem měl jednu maminku, která se o ně byla ochotna postarat, převádět je do Palcátu a podobně. Když maminka skončila, měly děti smůlu. Teď jsem mohl vzít ty samostatnější, aby si akci také užily. A byly náramně spokojené.
Osobně mi vyhovovalo mít všechno „pod kontrolou“, když jsem byl přímo v místě dění a ne na detašovaném tancovišti.
Poprvé jsem jako spolumoderátora využil Luboše Pršalu, školníka z pronajaté školy. S Lubošem se známe již deset let, vlastně od té doby, kdy jsme začali pořádat 11. CSDCTS. Od té doby jsme v jeho škole uspořádali nejen 10 ročníků CSDCTS, ale i hromadu RDP, chystáme semináře pro vedoucí, letní taneční soustředění a další aktivity. Myslím, že „nejlepší školník na světě“, jak o sobě sám (skromně) prohlásil, zvládl svoji premiéru na jedničku:-))
Někdy v září jsem zveřejnil výzvu těm souborům, které se na 1. – 10. CSDCTS v Loučovicích a následně v Českém Krumlově umístily na bodovaném místě, aby předvedly svou vítěznou choreografii s původními tanečníky. Jana Želichovská – Militká, vedoucí taneční skupiny Gremlins z Uhříněvsi (Říčan, Kolovrat...) mé přání vyslyšela a dokázala sehnat původní tanečníky! (Zapojila i jejich manžely a manželky.) A skutečně předvedly choreografii, se kterou zvítězili u dětské poroty na 5. CSDCTS v Českém Krumlově. Přiznám se, že když jsem některé tanečníky z Gremlins potkal na chodbě, sice jsem se zarazil, ale některé jsem nepoznal. Ony ty děti z před patnácti let přeci jenom trošku vyrostly:-))) Měl jsem radost, že je vidím, i když vůbec nebyl čas na pokec. Byl jsem dojat, jak báječně předvedly svůj taneček... Zaslouží si ještě jeden – teď již jen virtuální – potlesk, vždyť jedna slečna kvůli vystoupení přiletěla až z Moskvy, kde nyní pracuje.
Myslím, že soutěž byla na výrazně vyšší úrovni, než v loňském roce. Bylo zde pěkně vidět, že country tance jsou skutečně pro všechny. Kosatky vystupovaly s postiženými tanečníky na vozíku. Méně zkušení tanečníci vystupovali v kategorii Naděje a Nováčci, viděli jsme v nich tři choreografie. Mám radost, že mé DVPP aktivity i aktivity s mými „tanečními výchovnými pořady“ nesou své ovoce a nejsou jenom jednorázovou záležitostí. Kategorii Nováčci a Naděje na mých akcích otevíráme již od soutěže O Moravský country pohárek v květnu 2007. Srovnání s ostatními, sobě rovnými kroužky či soubory umožňuje i méně zkušeným zapojit se do velké country taneční rodiny. Jsem rád, že mé nápady jsou inspirací i pro jiné subjekty pořádající soutěže:-)))
A k opačné straně, co se týká věku tanečníků patří kategorie 18+. Před časem jsem zjistil, že na dětské soutěže jezdí řada souborů, které již odrostly dětským střevíčkům. Přišlo mi smutné a hloupé, neumožnit takovýmto tanečníkům i nadále vystupovat a soutěžit. Proto jsem na svých (Šumaváčkových) soutěžích  od roku 2008 zavedl kategorii 18+ . Zde se mohou předvést právě ti, kteří se již nevejdou do kategorií mladší nebo starší.
I letos jich zde bylo několik. Mne však jednoznačně nejvíc zaujala (pocitově, nebyl jsem v porotě) strakonická Rozálie. Její tanečníci převedly své choreografie s takovým nasazením, nadšením a radostí, že by jim mohl leckterý jiný soubor závidět. Jejich příklad určitě ukázal malým tanečníkům, že country rozhodně není jenom pro mrňata a že přicházející puberta by nemusela být důvodem hledat jiné druhy zábavy.
A jestli mi na akci přijede soubor dospěláků, kteří chtějí tančit s dětmi a jít jim příkladem, určitě je nebudu odmítat.
Když se podívám na předchozí řádky, mohl by nezasvěcený čtenář získat dojem, že soutěž je hlavní náplní CSDCTS. Ale není tomu tak! Soutěž je jen doplňkem, byť velmi atraktivním. Doplňkem toho, proč se scházíme. Abychom opět potkali řadu kamarádů, se kterými se známe z menších akcí, abychom si užili společného tancování, společných seminářů. A právě výukové semináře tvoří hlavní programovou osu celé akce. Pět lektorů v pěti halách, desítky devadesátiminutových bloků na nejrůznější témata spadající do kategorie country a příbuzných směrů.
A k tomu dnes již neodmyslitelný country bál se Starou almarou, ale především páteční posezení s kapelníkem Almary Martinem Žákem, na které se těší nejen ti, kdo ho znají pouze z vyprávění, ale hlavně ti, kteří na Martinovo vystoupení již někdy byli.
Pokud Vám letošní CSDCTS uteklo, nic si z toho nedělejte a již dnes si do svých diářů poznamenejte datum 15. – 17. dubna 2011, kdy se v Táboře sejdeme na 21. CSDCTS. POZOR!! Vy, kteří máte zafixováno pravidelné datum pořádání CSDCTS jako „poslední celý dubnový víkend“, nepřehlédněte zmíněný termín. Poslední celý (teda takový, kdy nejsou „čarodějnice“ ani v pátek, ani v sobotu) je sice až o týden později, ale tentokrát do něj „vlezly“ Velikonoce.
 
Na setkání na tanečním parketu nejen na CSDCTS se těší
 
                         Míra Procházka
20. CSDCTS
Tábor 23. - 25. 4. 2010
 
Výsledková listina ze sobotní taneční soutěže: poradi_-_vysledky.doc (100 KB)
 
 
 
Malý Tábor – březen 2010
 
Honza Valenta a Míra Procházka. A také ten nejdůležitější – pan školník Luboš Pršala. Rok s rokem se sešel a my vyjeli do Tábora na devadesáté první RDP (Region Dance Party). S již devátým ročníkem soutěže O Táborský kalich.
Míra na seminářích vyučoval country, Honza clogging a pan školník měl funkci nejzodpovědnější. Již několik let sedává v sobotu v porotě a uděluje cenu nejcennější – Cenu pana školníka.
A kdo ji získal letos? Prachatická taneční skupina Mary Lou za jejich cloggingové vystoupení s názvem Taneček.
   
Taneční pořady pro školy
 
Před nedávnem jste si mohli přečíst na titulní stránce mé zoufalé volání, že se toulám po jižní Moravě a nemám přístup k internetu, abyste mi v naléhavých případech raději volali. Docela mě překvapilo, že po šestnácté hodině v těch místech, kde jsem se pohyboval, nebylo otevřené ani infocentrum, ani knihovna, o internetové kavárně ani nemluvím.
Bylo to náročné, ale bylo to super. Za únor jsem navštívil 13 základních škol, kde jsem učil tanečky. Jinými slovy to znamená, že okolo 1500 dětí se seznámilo s tím, co jsou to country tance. Že nejde jen o „trapnou“ zábavu, která je pro pár šílenců s kloboukem na hlavě, ale že představují mnohem, mnohem víc. Holky se chodily ptát, kam mohou vyjet na víkend, paní učitelky kupovaly metodiky a když to dobře dopadne, vznikne nám několik nových kroužků.
Třikrát se mi stalo, že než jsem sbalil aparaturu, už mi zvonil telefon. Paní ředitelka ze školy, kde jsem právě doučil, volala kolegyni do sousední vsi a ta zas volala mně, že chce můj program také. Takže se mi cesta krajem vína poněkud protáhla – když už jsem tam byl, byla by škoda, toho nevyužít.
No a já se nyní pomalu přesouvám do západních Čech, čeká mě šňůra na Karlovarsku.
Pokud toto čte některá z paní učitelek a měla by zájem o mou produkci, klidně se ozvěte, rád k Vám přijedu. Míra Procházka
    

Semináře pro vedoucí

Jak už je to dávno, kdy jsme jako SDC Šumaváček začali pořádat semináře pro vedoucí? Dvanáct let? Nebo patnáct? Doopravdy nevím. Ve chvíli, kdy píši tyto řádky, sedím u stolu v penzionu u Slezské Harty, za sebou proučený víkend v Polešovicích a před sebou nehorázně časné vstávání, protože na mne čeká spousta dětiček, těšících se, až se dozví něco o country tancování. Zkrátka nemám šanci podívat se doma do archivu, abych zjistil, kdy že to bylo poprvé. Ale ono na tom zas až tak moc nezáleží.
Podstatná je současnost. Kdo navštěvujete www.sumavacek.cz pravidelně víte, že loni jsem seminář pro vedoucí poprvé uspořádal ve Frýdku-Místku. Na jejich vlastní žádost. Protože se akce osvědčila, víkend jsem po roce zopakoval. A aby toho nebylo málo, ti nejschopnější mohli navštívit o tři týdny později druhý, výrazně náročnější, víkendový díl tohoto semináře. A ti nejodvážnější mají možnost na konci března vyzkoušet si získané poznatky v praxi, při callerování minimálně stovce dětských tanečníků mimo oficiální program na semináři ve Frýdku.
O tom, že semináře tohoto typu jsou náročné, není potřeba nikoho přesvědčovat. Skutečnost, že v pátek jsme seděli u videa do půl druhé v noci a v sobotu byl program jen o půl hodinky kratší, hovoří za vše. Mimochodem – za celý víkend zaplatily frekventantky kurzu o dvě stovky méně, než za osmi hodinový seminář pořádaný oficiálními poskytovateli DVPP v daném regionu.
Praktické a teoretické části se střídaly jak na běžícím pásu. Výuka figur, výuka tanců, vysvětlování formací i postupů. K tomu „hraní si“ s krabičkami od sirek zastupujícími na stole tanečníky, povídání o historii hlavně dětského country tancování a pochopitelně desítky videoukázek.   A i ty účastnice kurzu, které měly v pátek odpoledne nulové znalosti z oblasti country tanců odjížděly v neděli s takovou dávkou informací, že bych se nebál půjčit jim Šumaváček. Vedoucí byly tak nadšené, že se okamžitě přihlásily na druhý díl.
Pokud byste měli i Vy zájem o víkendový seminář zaměřený na tradiční country tance, pak vězte, že plánujeme opakování výše zmíněných seminářů ve Frýdku-Místku, ty samé semináře chceme během nejbližších měsíců uspořádat v Táboře a v neposlední řadě bych rád upozornil na poněkud redukovanou variantu v Jablonci nad Nisou třetí březnový víkend. Seminář v Jablonci má i akreditaci MŠMT.
Jste- li paní učitelka, která byť jen náhodně zavítala na naše stránky, vězte, že naše akce jsou i pro Vás. První díl víkendových seminářů je určen i úplným začátečníkům. Pokud nemáte vůbec žádnou zkušenost s country tancováním, nebojte se a neváhejte se přihlásit. Sama uvidíte, že tančit (a následně vyučovat) country je lehčí, než na první pohled vypadá.
               

90. RDP - Polešovice

Asi to nebyl úplně špatný nápad. Ptáte se co? Přece začít pořádat Region Dance Party. Sedím na penzionu ve Velešovicích, před sebou ještě několik dní na jižní Moravě a taneční archiv trošku z ruky. A tak Vám nepovím, ba ani nenapíši, jestli to bylo v roce 1994, 1996 nebo 1998, kdy jsem usoudil, že je trošku nesmyslné, aby všichni tanečníci jezdili za mnou a Honzou Valentou do jižních Čech, když mnohem snáz můžeme přijet my za nimi. Oslavany, Kovářov, Tábor, Aš, Nová Pec, Ivančice, Břeclav, Polešovice, Litoměřice, Hodonín, Střelice, Nový Bor, Hošťálková, Kadaň, Všechovice, Popice, Český Krumlov, Boleradice, Blatná, Sedlice, ........ určitě si nevzpomenu na všechna místa, kde jsme za ty roky byly. A proč se o tom tak rozepisuji? Zkrátka proto, že minulý víkend v Polešovicích proběhlo již 90. pokračování této malé regionální akce. Sice je pravda, že asi tři nebo čtyři RDPéčka se neuskutečnila, zato jsme uspořádali jiné akce stejného typu (jako například Hradní tancování v Rožmberku, semináře skotských tanců a podobně) a tak můžeme počítat se zmíněnou devadesátkou. Na ta nejmenší setkání nepřijelo ani 16 tanečníků, na ta největší jich jezdilo přes tři sta.
Devadesáté Region Dance Party v Polešovicích patřilo k těm nejmenším. Bylo nás tam dvacet jedna, zato však z šesti tanečních klubů. Zkrátka chřipky se na nás podepsaly a někteří přijeli jen jako vedoucí, jiní měli třeba jen dvě děti (a to jsem se ujal role adoptivního vedoucího tří místních – skvělých!!! – tanečnic, když se jejich vedoucí nemohla akce zúčastnit).
Tančili jsme středně těžké až náročnější tanečky, hlavně odpolední blok pro pokročilé byl pro mne jako callera velmi příjemný. A tak se už teď těším, až se v sobotu s některými tanečnicemi a tanečníky potkám v Plzni na square dancingu a za další dva týdny v Táboře, již na devadesátém prvním „erdépéčku“.
  

Malé ohlédnutí

        Už dlouho jsem nepsal do kolonky „Bylo“. Závěr roku 2009 byl poznamenán chřipkovou hysterií a i tam, kde neřádila, řádili rodiče a nepouštěli děti na akce. Přesto se jich několik v menším rozsahu uskutečnilo. Tradiční víkend v historii s prachatickou taneční skupinou Mary Lou byl redukován na jednodenní seminář. Těšil jsem se na pokračování báječných her, motivovaných nějakým historickým obdobím, ale byly odloženy na jindy.
        V Blatné proběhl příjemný víkend, kam přišel i Mikuláš s anděly a čerty, parohatí byli i daňci, které jsme šli s holkami krmit. Je to neuvěřitelné, ale bylo to již po desáté, co jsem jel k blatenskému PRIMu callerovat.
        Nástup nového roku se nese v mnohem optimističtějším duchu. Seminář pro vedoucí ve Frýdku-Místku předčil moje očekávání, více si o něm můžete přečíst v jiném článku.
        Loučovice, které mají také již desetiletou tradici, se tentokrát mimořádně povedly. Slečny ze Šumaváčku i loučovických Čarodějek dostaly „do těla“ a naučily se tolik, co jindy za dva víkendy. Velkou radost jsem měl i z asi patnácti předškoláčků, kteří na konci víkendu bez problémů tvrdily, že řetěz je right and left grand, kroužek vlevo circle left a průchod s podáním ruky, že je right and left thru. Snad jen s tím „r“ měla některá mrňátka problém.
        A desítka do třetice. Desátý ročník Českolipské rotiky pořádaný souborem Country Road proběhl mimořádně v lednu. A povedl se. Báječní vedoucí s báječnými tanečníky, kteří se do Lípy sjíždějí pravidelně, přišli i tentokrát. Skvělá parta lidí ochotných se bavit, tancovat a něco se naučit je základem pro víkendy, jako byl tento. Už se těším na poslední březnový víkend v roce 2011, kdy proběhne jedenáctý ročník.
        Chtěl bych všem „oslavencům“ popřát hodně elánu a nadšení do další desítky skvělých seminářů.
 
     

Břeclav 23. - 25. 10. 2009

88. RDP. K tomu 9. ročník o Zelený hrozének. Docela mě potěšilo, že přijelo o dva soubory více něž loni, a to i přes informace, které se na nás ze sdělovacích prostředků hrnou. Jako že je krize atd., znáte to... Snad je to známka, že se blýská na lepší časy.
Mlha „jako prase“, takže k Honzovi (Valentovi) přijíždím až s půl hodinovým zpožděním. Nicméně do Břeclavi díky svižnější jízdě přijíždíme včas a přípravy mohou začít.
Úderem sedmé vše začíná. Nejprve schůzka vedoucích, pak první lekce country tanců. Po ní následuje první blok cloggingu.
A pak už to jde ráz na ráz, jak to na akcích, kde jsme společně s Honzou, bývá. Začíná se v půl osmé ráno, končí v deset večer.
Soutěži dominoval taneční soubor Novoveská štístka. Přivezli nejen řadu precizních choreografií, které jsme již měli možnost shlédnout, ale i novinky – a musím uznat, že zdařilé. Otevřela se i sloučená kategorie Naděje – Nováčci, z čehož jsem měl radost. Vždyť bez nových nadšených souborů a vedoucích bychom se neposouvali dál.
Závěr nad domácím kaprem (usmaženým) u Valentů byl jen příjemnou tečkou za báječným víkendem - nestává se zase tak často, že bychom s Honzou odjížděli a oba byli spokojení, jak skvělé a schopné tanečníky jsme měli.
    

Párty roku aneb
Šumaváčku je 20 let!!!

Úroda sklizena, dříví na zimu připravené a tak jsme se v našem improvizovaném klubu mohli začít bavit. Stará truhla, stůl, který už něco pamatuje, dřevěné židle hned vedle starého šicího stroje. Nezbytné petrolejky, ošatky a proutím opletený demižonek jen dokreslovaly iluzi atmosféry, kdesi v horách starobylé Ameriky. Stejně tak jako hranice dříví zakrývající nestylový odposlech nebo vrkoče cibule a svazky obilí a kukuřice visící před autentickými, ručně šitými quilty. A k tomu svíčky na stolech, vázičky a na nástěnkách více než tisícovka fotek.
Sobotní odpoledne 3. října 2009 bylo pro SDC Šumaváček neobvykle slavnostní. Přes osmdesát tanečnic a tanečníků se postupně během odpoledne a večera vystřídalo na tanečním parketu loučovického kulturního domu. Na parketu, kde všechno začalo. Kde 26. září 1989 poprvé tancovali tanečníci a tanečnice zmíněného klubu. Na parketu, kde o dva roky později SDC Šumaváček uspořádal první Celostátní setkání dětských country tanečních souborů. Na parketu, který se v polovině devadesátých let stal pomyslnou Mekkkou dětského country tancování v ČR.
Někteří přišli jen na chvilku, jiní vydrželi od začátku až do úplného konce. Byli zde ti, o kterých se píše již na první stránce staré kroniky, Byli zde i ti, kteří přišli do klubu teprve před pár týdny jako úplní nováčci. A také Bohunka, Čára, Sambo, Zdeněk Haršáni a také Jana Hlínová a také řada sousedů a také Lucka a Dáša a Renča a Míša a .......   Těch báječných lidí bylo hodně.
Oslava začala tancováním. Po třech a půl hodinách zábavy a vzpomínání přichází chvíle na poděkování všem těm, kteří se na chodu našeho klubu během dvaceti let jeho existence podíleli. Naše hostesky z řad současných i bývalých tanečnic roznesly „Bohemku“ dospělákům, dětské „šampáňo“ těm menším. Po sfouknutí dvaceti svíček na dortu současnými tanečnicemi Šumaváčku a po přípitku přišlo afterparty. Stoly praskaly  pod množstvím ňamek a tak přítomným devadesáti minutová technická pauza příjemně utekla. Po malých úpravách na jevišti přichází přesně v 19.00 Martin Žák, za kterým ještě přijel jeho kolega banjista. Kdo zná Martina, určitě nebude překvapen tím, že koncert končil až okolo půl druhé.
Poděkování si zaslouží naši sponzoři, kteří finančně přispěli na tuto akci. Jsou to manželé Kubečkovi, manželé Žižkovi, pan Franc – hotel Šumava Vyšší Brod a cukrárna Rozárka Loučovice. Stejně tak jako všichni ti, kteří přispěli svou prací či občerstvením na švédské stoly.
Díky i Vám, kteří jste posílali blahopřejné maily, SMSky nebo jste volali. Udělali jste mi radost.
 

Setkání sousedů
Naděje 18.7.2009

Byla sobota 18. července a lilo a lilo. „No nazdar!“, říkal jsem si, „jestli takhle bude lejt za tejden....“ Měl jsem zvučit Setkání sousedů v Naději. Tedy tam, kde bydlí Martin Žák se svou ženou Denisou a dětmi Kubíkem a Barčou. Ale přišlo pondělí a bylo nádherně. Až do sobotního rána 25. července.... Jen jsme se vzbudili, lilo a lilo a lilo. Na radaru na wetter.de to však vypadalo pozitivně. V poledne asi přestane lejt, ale už se zřejmě bude blížit roztříštěná oblačnost z Belgie. Přestalo. A přišla. Chvilku vedro a nádherně, zkrátka jak v červenci. Během chvilky počasí otočilo svoji náladu o sto osmdesát stupňů. A lilo a lilo. Jak v červenci.... A třeba i šestkrát během hodiny. Připadal jsem si jak pejsek s kočičkou, když prali prádlo. Pověsit, sundat, pověsit, sundat. Teda... Navléct igelitové pytle na reprobedny, sundat, navléct, sundat.... Pak jsme rezignovali a nechali bedny v pytlích po celou dobu a ani na kvalitě zvuku nebyly moc znát.
Báječné publikum se sešlo. Na první části, kdy měla téměř dvouhodinový program Stará almara Martina Žáka se sešly především rodiny s dětmi. Denisa si dokázala s nejmenšími tanečníky a tanečnicemi báječně poradit. Diváci tančili, zpívali, hráli na pytlíky... Zkrátka vše bylo tak, jak je na „almaráckých“ koncertech zvykem.
Po hodinovém programu indiánských tanců a muziky přišly další dvě hodiny pro Starou almaru. Tentokrát již převažovali v publiku dospěláci. A ti se tak „rozjeli“, že se poslední písnička oznamovala snad dvanáctkrát.
Buřty k opékání zdarma, ale také hromady slaných i makových preclíků, koláčky makové, ořechové, marmeládové, tvarohové – kdo přišel, hlady nezůstal. Kdo našel odvahu zahrát si se Starou almarou dostal nejen voňavý plátěný pytlík plný křížal, ale také keramický dulcimer nebo autoharfu.
Zkrátka Vlasta, Ludvík, Vašek – a samozřejmě Martin – odvedli velký, báječný kus práce, který udělal radost mnoha správným sousedům i přespolním.
Míra P.
       

Léto s country tanci
Polešovice 6.-13.7.2009

Rok s rokem se sešel a my máme za sebou další týdenní taneční soustředění. Letos v komornějším pojetí, bylo nás jen 27, ale o to pohodovější nálada vládla na parketu i mimo něj. Atmosféra celého pobytu mi připomněla doby před deseti, patnácti roky, kdy jsme si podobné akce vyloženě užívali, bez jakýchkoli starostí či problémů. Když přišel poslední večer, shodli jsme se, že ještě týden bychom klidně zvládli.
Tancovali jsme víc, než v posledních letech. Dopoledne square, odpoledne buď složité country, skotské či mexické tanečky nebo zase square a večer lehčí country.
Buchlov, Buchlovice, Velehrad, Uherské Hradiště – to jsou místa, která jsme navštívili. Pravidelné návštěvy rybníka se staly po prvním dnu takřka povinností. Paní ředitelka nám tvrdila, že kapři připomínají piraně. Nepřeháněla. Kousíček rohlíku hozený do rybníka znamenal chumel tlačících se ryb, kdy ty na kraji vytlačovaly ryby uprostřed hejna a ty se dostávaly nad hladinu. Chvílemi to vypadalo, jako by se zvedaly v keseru. Když se do davu kaprů ponořil prst, hned ho začaly ožužlávat v domění, že jde o další nášup dlabance. Silně mi to připomnělo zážitky z Versailles, kde v zámeckém bazénu byli hltaví kapři a také se turistům navlékali na prsty, tehdy jsem jednoho chytil, jsa však pod objektivy turistů, zase jsem ho – nerad – pustil.
Co jsme však nemohli vynechat, byla návštěva vinného sklepa. Vždyť jsme byli v Polešovicích, vinařské obci, kde jsou desítky, ne-li stovky sklepů a sklípků. Pan Vaďura, manžel paní učitelky z polešovické školy, se nás ujal a ukázal nám nejen tradiční výrobu, klenuté sklípky a dřevěné sudy ještě po dědovi, plné (vynikajícího) vína, ale i komerční zařízení, nerezové tanky, chladící zařízení pro řízené kvašení a další vymoženosti.
Jako každý rok jsme pro děti chystali hry – sice si každý soubor může mimo taneční program dělat co chce, ale každoročně se všichni shodneme na společných soutěžích na výletech i mimo ně. Kačka s Irčou nezapřou zkušené pedagožky a báječně spolupracovaly.
Na sedmnáct dětí připadlo deset dospěláků. Někteří jako organizátoři, ale většina zde byla jako účastníci. Jeden večer jsme i s dospěláky hráli hry – když děti druhý den viděly fotky, docela se divily. Dohromady jsme tady byli z osmi tanečních skupin. Už teď se těším, až se v září sejdeme na nějaké další taneční akci.
V únoru se v Polešovicích sejdeme opět. Tentokrát jenom na víkend, jak se již stalo tradicí. A víte co jsem se – těsně před odjezdem z Polešovic – dozvěděl? Že dvě bývalé tanečnice Šumaváčku tady bydlí. Tak už se těším na únor, až si společně zatančíme.

  
 
TOPlist